Víkend uprostřed týdne jsme zahájili na střeše. Většinu z nás, co jsme chodili střídavě nakupovat tu do Máje tu do Kotvy, nikdy nenapadlo vyjet výš než do čtvrtého patra. Až teď. Dívali jsme se z očí do očí na věže sv. Jakuba i inspektora Ledvinu, jak z věže hotelu Paříž vrhá dar přítele Messera na balón zločinného hraběte von Kratzmera. Už jen pro ten pohled z terasy v pátém patře stálo zato Kotvu postavit. Ale dost bylo kochání, jedna vrcholová Luž a už ženu své ovečky downstairs. Ovšem na řeku, na tu si ještě musíte počkat. Nejdříve se k nábřeží musíme prodrat přes banku postavenou v zádech klasicistního paláce, Červenou sedmu, kde dnes snídají hoteloví hosté, Lidový dům nabízející jak jízdné za 10 Kč denně, tak i flašku vína za 500, venkovskou idylu na Masaryčce i Apollinaira v šantánu U Rozvařilů. Místo Rudého práva stojí teď jen o něco menší Florentinum, ale zahrada se jim povedla. Barrandovské terasy vyměnila Běla za hotel AXA a od naší poslední návštěvy pasáž U Hájků koupil Grandior. Ale stejně jsme se mondénním hotelem prodrali až na Florenc k postříleným dělníkům. Karlín od Evropy už dávno neodděluje viadukt. Zaoblený Main Point se stal nejlepší kancelářskou budovou světa a majitel je na ni tak pyšný, že pouští plebs do atria i galerie, pokud se ovšem neblíží šestá. Ale vrátný je jen jeden a nás třicet, tak jsem do prvního patra hravě pronikli.
Mostkem mezi dvěma veletoky jsme přešli na Rohanské nábřeží. Zatímco v mohutném korábu Dunaji má zřejmě každý zaměstnanec svůj kapitánský můstek nebo alespoň schod, v šedivém Nilu nám barevný vnitřek a točité schodiště vyrazilo dech. I v Amazonce, když zrovna nešlápnete do vody, můžete obdivovat barevné žaluzie visící místo lián. Mezi skleněnými paláci se krčí nákladové nádraží bývalé železniční dráhy z Těšnova, ale jak dlouho vydrží mezi těmi všemi River Diamonds, River Gardens a Trinity, ví jen svatá Trojice a všemocní developeři. Už toho bylo dost. Nekonečné kolonády a prosklené offices jsme vyměnili za pěšinku do nitra Rohanského ostrova. Po dráze bývalé vlečky přímo po Riverside jsme prošli až k Libeňskému mostu. Podívejte se na mostovku zespoda, a tramvají přes most už nepojedete. Ale pěšky s jistou opatrností jsme vystoupali na most a sestoupali na Libeňský ostrov. Napravo téměř Dockonalé místo k bydlení, nalevo džungle zahrádkářské kolonie. Nenápadná pěšinka nás dovedla do nitra kolonie, kde bývalý bezdomovec Ruda obhospodařuje hospodu zasloužilého monarchisty. Pivo, Pražský výběr, rum - to všechno Ruda má, možná i slané tyčky. Ale nevadí. Jsme připraveni na všechno. Dovláčené buřty jdou na dračku, a než kdokoliv stačil škrtnout sirkou, jsou i sežrány. Pak už jen sledujeme nekonečný nohejbalový mač a pozvolné stmívání. Jednou jsi nahoře - na střeše Kotvy - jednou dole - U Budyho. Nevím, jak ostatní, ale za sebe hlásím: U mě dobrý.
|
