| Víkend uprostřed týdne vrchovatě naplnil svůj název Výlet za legendami. Odvážní senioři naskákali mezi nastraženými bombami do rozjíždějícího vlaku z Masaryčky a vystoupili mezi doly v Kamenných Žehrovicích. Pokud jsme si dosud mysleli, že důl je taková díra v zemi, tak jsme na Kladensku byli vyvedeni z omylu. Šli jsme mezi samými umělými zasněženými horami. Nejdřív přes zamrzlý rybník, Fialku (pivo za osmnáct, vrchní bez dvou za dvacet - sveřepě nechtěl pustit Jásona dovnitř). A pak lesy na bájné hradiště Libušín. Tetín a Kazín, navštívené při Pokladech, jsme si tak konečně zkompletovali. Oběd dole v hornickém městečku, kde se k nám připojila Petra, která musela ještě dopoledne překládat radostné holandské "Ano". Další důl Max, takže zase svinský kopec a už jsme se vnořili do okrajových uliček Kladna. Na plotě před úplně obyčejným domem jsme objevili nenápadnou cedulku Jágr tým a začali se formovat na skupinové foto. V tom odcházela z domu Jaromírova sestra. Nejen, že se nabídla, že nás vyfotí, ale zamávala do okna na maminku a ta přispěchala i s Jardou. A tak máme společné foto s legendou číslo 68. Jirka už sice poslal fotoalbum, ale já si nemohu pomoct a posílám stěžejní fota. Tím pádem poslední z navštívených legend - Antonín Čermák, který se z kladenské dělnické kolonie vypracoval na starostu Chicaga, už nutně zůstal ve stínu JJ. Na zakončení v Starokladenském pivovaře jsme si prosvištěli celý repertoár piv. Ostatně pikantní pizzu Budapešť bylo nutné zapít a takový Hasič se na to výtečně hodil. A ještě jsme si domů odvezli výslužku v podobě petek. |
