Nedělní vycházku jsme zahájili kulturním obohacováním v čínské restauraci, některé šly dokonce tak daleko, že se podbízely imigrantům hůlkami. A pak že u kalicha na Želivského není hospoda. Popili jsme hned na začátku jubilejní 70. vycházky, jubilejní Stáňa vytáhla totiž celou láhev tullamorky. Ale teď už si nasaďte inzerované klobouky (0), kulichy, kapuce - jdeme na židovský hřbitov. Před našimi zraky začala defilovat židovská jména podnikatelů, továrníků, rabínů, spisovatelů i jména, o kterých jsme si dosud mysleli, že se vyskytují jen v židovských anekdotách. Stejně tak bylo překvapující, kolik architektů a sochařů se věnovalo, jak se teď správně říká funerálnímu designu. Ne všechny příběhy byly smutné, dozvěděli jsme se, že Lence při natáčení filmu Yentl upravovala klobouček samotná Barbra Streisandová, že Perutzové mají v Libni svůj komín a v modrotiskové Pápě stadion, že Max Brod místo s lyžemi odjel do Palestiny s lednicí. Ale každopádně když jsme vypadli z jinak přívětivého hřbitova, oddechli jsme si, že tohle se nás už netýká a snad ani nikdy týkat nebude. To se raději budeme trumfovat, kdo nikdy neviděl ani jeden díl Ordinace v Růžové zahradě. Štěkot psů u strašnického vysílače nás vyprovokoval k první střelbě. Pak už jsme jen sledovali vznikající byty na rumišti velkoskladu Pramenu a vytrhané koleje, které už opravdu nikam nevedou. Výletní hospodu Na Vackově přestavěli k nepoznání, ale blízká Stará Promiň byla tak přívětivá, že se zdálo, že budu muset prominout i já a spousta svěřenců už hospodu neopustí.
Ale to byste přišli o Eggo, které postavili zřejmě jen pro potěchu oka sousedícího paneláku, namačkanou Alfarezidenci a hlavně o Židovské pece. Místo šibenice tu teď instalovali piknikové posezení, a to se nám v téměř předjaří náramně hodilo. Šampus, káva s, šampus, káva, šampus a jdem. U Žižkovské vozovny se vycházkáři trochu zorientovali, Gde Pak vlastně Sou, ale hned jsme zapadli do Pendrekova. Tady nezůstal z jednotné kolonie kámen na kameni, všelijakých přestaveb hrázděných domečků se dokonce zúčastnil i můj syn. Kratce jsme se pokochali netradičním výhledem z hrany Pražačky, ani jsme si nevšimli a prošli okopy a kolonií Krejcárek na estakádu. Vidíte ten rampový kolotoč? Konečně pojedeme z kopečka. Zastavili jsme se až nad Palmovkou. Tady ve veřejných záchodcích začíná cesta dvou přátel na pohřeb na Olšany. Nevím, jak dlouho šli v oblacích anilinu podle Hrabala, ale nám to v opačném směru z kopečka! trvalo přes pět hodin. Už se téměř setmělo, ale nás ještě čekalo střídavě jasno, zamračeno. Pobavil nás kosmonaut pod libeňským plynojemem, ale pak jsme postáli nad kamenem zmizelých tatínka Arnošta Lustiga. U Kroftů jsme probrali všechny branky velkého libeňského slalomu a v téže ulici se zastavili pod deskou šesti obětí heydrichiády v jedné rodině. Ještě jsme si ukázali místo, kde náš šéf kvůli projíždějícímu parnímu vlaku málem nestihl svatbu na libeňském zámečku a už je tu samotný závěr - bar Na Palmě, o kterém slýcháváme od Mirka T. celá léta. Další legenda odkryta - je to takový podzemní pajzlík, kde pije pivo i Mirek Dušín s Červenáčkem. Nemohli jsme se nechat zahanbit, a tak jsme s naším pivním guru postupně prosvištěli celý repertoár.
Popis vycházky » |
