Poklad. Co ještě říct nového? Že na Poklad přece nikdy neprší, to všichni víme, ale že jsme se letos při výstupu v Srbsku ocitli přímo v Jugošce, to byla nečekaná novinka. Ostré jadranské slunce pálí jak ďas, otevření hospody U Berounky jsme si museli vynutit střelbou. Obsadili jsme celou terásku a jen rozkaz našeho nekompromisního velitele Pavla nás přiměl vyrazit do terénu. Vyškrábali jsme se na hranu a nádhernou jarní přírodou procházeli nad údolím Berounky. Zatímco zdiči komínů stavěli mužíky, my jsme je soustředěnou palbou sráželi zpět k zemi. A už je tu oheň a poklad, který otevírali naši osvědčení hledači Jiříček s Anežkou. Pak už se společnost roztříštila - na pohodlnější cestu a zkratku po srázu, kterou jako prvosestup absolvoval Prokop v kočárku. Na ty, kterým se podařilo vsáknout do Dračí skály, a na vyplazený jazyky, na vlakovou sekci a pěšáky. Ale nakonec nikdo neodolal Mašince v Zadní Třebani a samozřejmě zahradě rajských potěšení ve Fibichově ulici. Následovala těžká robota v podobě konzumace prdelačky, Fabiánů, čínské zabijačky, dortů, calvadosu, bramboračky, štrůdlů, bramborového salátu, košíčků, buřtů v pivě, kterou se nám trochu snažily odlehčit luftbalóny. Marně. Byl založen oheň a došlo i na osvědčenou Čtrnáctkovu hudbu. Po desáté nastoupili mladí mistři se starými fláky, ale to už bylo proklatě pozdě. Dopadli stejně jako knedlíčková polévka. Už jsme je skoro ani neochutnali. Ale jinak to byl báááječný den. Rodino Tichých, moc děkujeme.