Víkend uprostřed týdne začal moc hezky. Nastoupili jsme na Hlaváku a cestou sbírali další a další účastníky – na nádraží Praha-Vršovice, Kačerov, Braník a Modřany. To bylo mávání, to bylo vítání. Vítali jsme se a častovali až do Mníšku pod Brdy, kde jsme rovnou zapadli do restaurace U Marjány. Mohli bychom se vychloubat, že jsme vypili celou hospodu, ale Baštýř došel po dvou pivech, a tak jsme dál pili už jen zelené (pivo). Po výtečném a dlouhém obědě jsme vyrazili, tím pádem nás Mirek dohonil v protisměru jen kousek za startem - u sv. Václava. Aspoň stihl vše podstatné: střed České republiky - v polích u Bojanovic je na hranici nejméně 104 kiláky, hospodu U Holínků v Bratřínově a hlavně slibovanou Hadí řeku. ??? Tak totiž staří trempové říkají Kocábě. Hned první osada byla legendární. Poprvé jsme měli na výletě kytaru a hned se hodila. Nataša zagooglila a už jsme pod majestátnými skalami pěli "...bývala Ascalona nejhezčí osadou, kterou jsem znal". Další osada Dashwood zřejmě soupeří s jiným woodem o to, kdo z nich si dřív pořídil nápis na skálu. Procházeli jsme údolím a pozdravili se s další skupinou výletníků, kteří se v osadách, důsledně pojmenovaných anglicky, zřejmě styděli za svůj původ a označili se jako teambuilding. Zvolna jsme stoupali do Bojanovic, nebylo kam spěchat. Nemuseli jsme ani volat doporučených 150. Už od Holínků jsme věděli, že u Hasičů otevírají v pět. Žízeň tam hasí dobře, ale k jídlu neměli nic, nic, nic. A tak jsme seběhli na vlak, odjeli ten den mezi prvními kapkami deště a vystoupili už v Braníku. Od loňska víme, že je to bezpečné, neboť nádražka zavírá v osm. Ale tentokrát číšnice dělala vše proto, abychom nedostali do zavíračky najíst. I zelené pivo nám chtěla upřít. Ale nakonec vše dobře dopadlo, předvelikonočním zeleným pivem jsme začali i skončili náš trempsko-teambuildingový výlet. |