Milíčeves 2017 » čt 1. června » MiNo

Ahoj kamarádi, již zítra se s většinou z vás uvidíme v Milíčevsi. Ještě posíláme těchto několik informací
: · Je potvrzena účast pěší frakce
. · Upozorňujeme na několik uzávěr s dlouhým čekáním na „kolínské“ silnici od nás z Újezda na Úvaly a Český Brod. Důrazně nedoporučujeme tudy jezdit. Vhodná varianta je dálnice na Hradec Králové nebo na Mladou Boleslav
. · Opakujeme prosbu (kterou již psala ZuVla ve zprávě pro T14). Nejsme vybaveni sklem na plný počet účastníků. Alespoň někteří z vás, kdo jede autem, si vezměte vlastní půllitry. Taktéž vlastníci kempigových křesílek by si je mohli s sebou přibalit – lavic a židlí je také omezený počet
. · Jako každý rok obdržíte černobílé kopie map k vyznačení trasy výletů. Kdo chce hledět do plnohodnotné barevné mapy , může si přivézt následující mapové podklady: o KČT č.18 Nymbursko a Kopidlnsko o KČT č.23 Podkrkonoší nebo SHOCART č.113 Podkrkonoší
Velmi se těšíme. Neumanovi + Daňkovi

McDonald's cup » pá 2. června » LeJa

Hola, měl jsem to štěstí, že mě Ivanka Černohorská pozvala na závěr v.u. akce - mistrovství českých (základních) škol ve fotbalu, které se konalo na stadionu Viktorie Plzeň. Jakýmsi patronem(?) byl Pavel Nedvěd. Před finále se hrálo exhibiční utkání kde proti sobě nastoupilo mužstvo McDonalds a mužstvo hvězd. V něm hráli m.j. Pavel Nedvěd + syn Pavel, Vladimír Šmicr neboli Šmíca, Pavel Horvát + syn - rozhodně talend, Vladimír Darida z Herthy Berlín, a černý kůň Jakub Kohák. Utkání skončilo 4 : 3 pro hvězdy, ovšem hlavně proto, že po poločasu 4 : 0 nastoupil Nedvěd za McDonalds. Bylo radost se dívat, jak to s míčem pořád umí.
Finale škol - ZŠ sever Hradec Králové - 33. ZŠ Plzeň skončilo 10 : 1. Hradec Plzeň převálcoval. Jak praví experti, byli silní na míči a fyzicky lepší. Z druhé ruky jsem se dozvěděl, že Pavel Nedvěd vítěznému týmu sponzoruje cestu na soborní finále Champions League do Cardiffu. Je to profík, přišel po utkání na VIP tribunu a trpělivě se fotil s malými fotbalisty s Přeštic. Tolik zpráva, ještě jednou díky IČ a v příloze je pár fotek.

mapa učené toulkyExpedice Roz-Raz-iI » pá 2. června » ZuVla

Ahoj všichni, ještě před Milíčevsí tak nějak zhodnotím naší expedici Roz-Raz-il.
My, co máme čas, jsme se nalodili ve středu v deset rovnou ze Šalandy a dorazili do Žďáru tak akorát k obědu u Süssů na náměstí. A co jsme ještě dělali, zatímco odpolední sekce jela, pila, jela a pila? Předně jsme navštívili pivovar Revolta, který ze všech stran vypadá jako zřícenina, ale uvnitř je útulno a 8Evženů. A taky jsme dohledali nenápadného muže se síťovkou, zatímco další spatřené sochařské kreace už byly nepřehlédnutelné. Charlie a další z toho spolku Hraniční kámen, ukazatel Dařbucha na větrném Dářku a Hrochy před naším ubytováním. A to jsme ještě museli na zahradní železnici zdokumentovat pro Chvala dědu coby bagristu. Sen šíleného Olšiaka se zhmotnil v interiéru hotelu U Hrocha. Ale co, švédské stoly ve stínu pagod byly nakonec docela dobrý.
Ráno jsme po pár kilákách dobyli pramen Svratky a po čtvrteční chvilce poezie mohla být expedice Roz-Raz-il slavnostně odstartována. Vzhůru dolů k dalšímu prameni Svratky, ke Stříbrné studánce - sice je to fake, ale zase je fotogeničtější. Pak už jsme podle Svratky kličkovali z Moravy do Čech a zpátky. Oběd U Berušky, pivo se Slavíčkem a dalšími mazaly U Šillerů. Nad Krásným jsme se rozdělili na Drsoně, kteří se v pohodě prošli po kládě, zatímco my Jasoňové jsme stoupali a stoupali, abychom mohli šíleně sjíždět. V Jimramově u Broučka a větrníků vše zhodnoceno. V kulisách zříceniny Dalečína prožíval loupeživý rytíř Tumlíř tak působivě svou roli, že přitom Leoš ztratil klíče. Pak už vládl Vír - jezero, hráz, Vírský mlýnek, kde nám cvičenec předvedl trhavé výmyky a kemp Na Kopci. Přivítali nás Holanďané s jedinou naučenou českou větou: "Není problém" - a měli pravdu. Večeře, pivo, chatičky, deky navíc, snídaně.
Až do Perštejna dobrý - pořád pohodlně po asfaltu dolů. Pak výšvih na hrad, státní, třetí nejnavštěvovanější. Ale do hradní hospody nasadili jednu, jedinou číšnici. Zběžná prohlídka hradu a oběd se tím protáhly na tři hodiny. A tak pivovar V Doubravníku ostrouhal - jen jedno pivo, stejně jako pivo Květnice ve Sklepě v Tišnově, o klášteru Porta Coeli ani nemluvě (pět minut). Čekala nás totiž závěrečná lahůdka - výjezd přes hřeben do Hálova mlýna. Co jsme všechno za den sjeli dolů, jsme museli vystoupat a ještě něco navrch. Dojeli jsme téměř s odchodem kuchaře, ale přeřízek jsme dostali a dokonce nás později zahltili i pivem.
Po snídani s PZtky, které švédské stoly luxovaly dokonaleji než Elektrolux, jsme vyrazili na další hrad Veveří. Hrad velice příjemný, rozlehlý, rychlá piva i rychlé jídlo, pokud sis nezvolil steaky. Drsoni vyrazili po druhém břehu, my jsme využili dobrodiní lodě. Závody na Prýglu a intezívní píchání způsobily, že jsme prohlídku Brna zredukovali na návštěvu u Nezvalů - ještě že Jarmila umí Rozrazil na břehu Svratky zpaměti - pamětní deska byla téměř nečitelná. Pak už jsme prosvištěli Brnem a prohlédli si jen jeho panorama z komínu Komec. Závěrečná rovina zpestřena téměř marným voláním do místa posledního noclehu v Rajhradu. Ale vše dobře dopadlo, spali jsme mezi kytkami, hlídáni psem a večeřeli v Kině mezi transvestity (naštěstí odděleni vstupným).
V neděli jsme poprvé na expedici posnídali ze zásob Tesca a Sedláčků a vyrazili přes Réhradice do Židlochovic. Cimrmani se mýlili, bard Petr Bezruč si nevydělával na důl, ale přímo na zámek. V Nosislavi ranní pivo ve stínu vína a Černé Hory a pak už střídavě podle sklípků a Svratky do Pouzdřan, kde oběd. Poslední kiláčky divočinou podle Svratky a už jsou tu Novomlýnské nádrže a vrcholové foto. Ano, tady pod hladinou se vlévá Svratka do Dyje. Teď už nás čeká jen cesta na vlak. Tříkilometrová cesta přes hráz, Dolní Věstonice a foto s Venuší (s asi dvacetkrát zvětšenými vnadami), archeopark Pavlov, z něhož jsme nejvíce využili záchodky po dalším píchání (duše), příjemné čekání ve Staré hospodě v Bulharech na opraváře. Lednici jsme jen štrejchli a hned se vnořili do lužních lesů. A když jsme se vynořili - stál přímo proti nám pivovar Břeclav. Střídavě jsme dopíjeli sudy s Podlužanem, Kancem, Summer Alem, ale vždycky zase něco píchli. Naposled zaznělo Hip, hip Roz-Raz-il a přesunuli jsme se k vlaku. Kvůli kolům jsme byli rozstrkáni po různých vagónech, poslední si pamatuju, když nás přišli navštívit tři králové s třemi kradenými půllitry. Dobro dojeli. KPČ expedice Svratka »

1. svatební přípomínka » ne 4. června » ZdeTi

Milí potenciální svatebčané, protože jsme od vás ještě nedostali zprávu, jestli se zúčastníte našeho obřadu, zahradní party nebo obojího, jsme nuceni předpokládat, že nedorazíte. Jestli tomu tak není, prosíme, vyplňte náš stručný dotazník » , ať s vámi můžeme v přípravách počítat. Děkujeme a na všechny se moc těšíme, Anička a Zdeněk

mapa učené toulkyDotaz pamětníkům » po 5. června » KaKu

Ahoj všichni, kdo víte: je postava ne této fotce opravdu Pivovarskej (Pavel Jákl)?

Dotaz pamětníkům » po 5. června » JiVl

Káťa Vávrová, ZSV, Pan Pivovarský, JKV, Nikotin, Dana.

Dotaz pamětníkům » po 5. června » KáVa

Neuvěřitelný! Jirka Vlach mě poznal i zezadu! Já sama jsem se nepoznala! (Došlo mi to jen podle svetru). Ta Dana je Dana Lachoutová, myslím??

Ad Milíčeves » st 7. června » ZuVla

Ahoj všichni, fotografové, co děláte? Furt fotografujete a album neděláte. A já teď zážitky z Milíčevse musím lovit jen z chatrné paměti a map. Letos jsme v Milíčevsi té multikulti moc nedali. V altánu se sešla výrazně homogenní společnost. Trase Čtrnáct zajišťovalo multikulturní obohacení jen pár míšenců ze Šestnáctky, Sedmnáctky, Šestky a jen jeden pár z dosud nezaintegrované Čtyřky. Příjemný večírek zpestřený jako obvykle pozdními cyklisty, z nichž někteří dokázali najet z Prahy podstatně víc než my auty (152 kiláků). Ranní výstřely a do vrabců jako když střelí. Zarazila nás až palírna v Češově. Moc hezký výklad paní učitelky, která místo pohlavkování nezvedených žáků vyrábí každý rok ze 150 tun ovoce různé kořaličky. Po ochutnávce nastal nekoordinovaný postup krajem, a tak pátera Koniáše, téměř živé motáky pochopy na Zrcadle, či letopočet MCCCXL na břízolitu spatřili jen ti, které se povedlo našemu zapálenému vlastenci dostihnout. Oběd v Zámostecké rychtě zpestřen výraznou změnou cen masové směsi v průběhu placení. Poté opět osobní přínosy u Bučického mlýna nebo v Kopidlně k namalované trase, ale nakonec jsme se všichni sešli nad nanuky v Údrnicích. Ještě že tam byly lyžařské závody, byla to ten den poslední otevřená hospoda. Nemyčeves, Slatiny i hospoda na hřišti v Milíčevsi hanebně zklamaly. Naštěstí sud na zahradě je náš a snad něco piv stihneme, než dorazí naši mladí z fotbalu. Večer přijely housle a další kytara ze Čtrnáctky, basa z Jičína, ale steel kytara sestřenice Líby zajistila, že havajské rytmy se prodraly i do dvou modrých balónků. A nakonec přišel Vítek s babiččinou krabičkou Beatles a české pop music, v jejíž znalosti jsme my pamětníci hanebně selhali.
V neděli po slavnostní střelbě začal, tak jak ho známe, tradiční pohyb krajem. Jenže hned u první pamětihodnosti v Milíčevsi začalo krápat, a tak jsme z trasy uhnuli doprava do hospody na hřišti a sledovali, jak naši (žáci Milíčeves) vyhráli stejně jako mistři v Cardiffu - 4:1. Pak už se déšť přestěhoval jinam a my mohli zhlédnout Švehlu alias Štefánika, první přijímaní u Diviše, nejhezčí nádraží v Ostroměři a holovouského malináče. Obávaný výstup na Hořický chlum jsme zvládli v pohodě a po dloouhém sjezdu do Libínského sedla jsme ještě překvapivě nebyli dole, ale ocitli jsme se na Slovensku - pod námi příkré stráně do hlubokého údolí. Oběd Miloš domluvil v neděli normálně zavřené hospodě v Šárovcově Lhotě. Guláš a piva se trochu protáhly, ale rosnička volá domů, domů nebo zmokneme, a tak ukázněně sedáme na kola a přes zmrzlinu v Konecchlumí a přeci jen déšť dorážíme na zahradní parkoviště. Moc děkujeme, zase to bááječně vyšlo, co nevidět za rok se zase sejdem (už po sedmnácté!!!) a způsobně jsme se rozjeli do svých domovů.
Tenhle příběh je pravda, ale má ještě jeden konec. V Šárovcově Lhotě. Když jsme do hospody přijeli pro Martinovu šlapku, skláněli se nad kulečníkem čtyři hromotlukové a hospodská pokorně čekala, až si hráči objednají další várku Dušínů (pro nás neznalé pivo a rum). My jsme naložili zlomenou šlapku, rodina Tichých jednoho Mirka Dušína a v už několik hodin zavřené hospodě zbyli tři mušketýři - Vítek a dva kluci Chloupkovi. Dál už v popisu nedělního fádního odpoledne pokračuje Pavel Chloupek:
"tak teda povidáme, přeháníme, jak vypadala naše veselá cesta domů: Po té co byly v Šárovcovo Lhotě vypity Dušíny a Mirek byl odvezen směr Řevnice, jsme udělali (jak se později ukázalo) naprosto zásadní, nebo chcete-li osudovou chybu, tj že se objednala ještě jedna runda piv a dalo několik fotbálků se servírkou. Bylo vyhlédnuto, že vlak jezdí ve 28 každou hodinu. Pak se pomaloučku polehoučku a v náladě vyjelo, kolik h bylo, nevim. Ideální počasí, a přes rozpačitý začátek jsme chytli tempíčko a skrzevá Ostroměře a Nové Bydžovy jsme se hbitě prosmýkli jako pověstná lasička. Hmmm. Ačkoliv jsme v sedlech svých bicyklů odváděli fantastické penzum práce, ukousli jsme si příliš velké sousto, a čím dál víc bylo jasné, že tenhle vlak v půl (asi devátý) v Chlumci prostě nestihnem, nakonec chybělo cirka 10 minut, zkrátka nebýt posledního piva a fotbálků, stihlo by se to jak nic. V Chlumci jsme k naší smůle zjistili, že žádný vlak za hodinu už nejede, tenhle co ujel, byl zkrátka definitivně poslední a přes to nejede vlak. Pak už jenom zcela šílený přípoj přes Hradubice. Jejda jejda jejda. V tu chvíli jsme byli za pitomce, co si nedokážou ohlídat, kdy že jim jede poslední vlak. Dopadli jsme tu jak místní sedláci, a to jen kvůli naší blbosti. Takže plán B, vydat se dál na jih směrem k hlavní trati. Jenže ani v Týnci n/L už tou dobou nic nezastaví, jak záhy zjišťujeme, zkrátka za deset deset už nejede nic. Nezbývalo než jako zkušený lodivod zavelet směr Kolín, což jak se nakonec ukázalo, nebylo úplně nejblíž, ale je to jediné možné řešení. No, hlavně že nemusíme potupně někoho volat, ať pro nás přijede, to už to snad radši dojedem až do Prahy na kolech. Projeli jsme Převýšovem (to je ta vesnice kde Slavie pár let zpátky ostudně prohrála 3:0 v poháru) a skrze další řitě a po dlouhé pasáži se tmou na krku jsme uviděli ceduli Kolín 22 km, což nás ani trochu nenaplňovalo optimismem. A tak jsme aspoň z maršálské torny vytáhli poslední tatranky a všelijaké světla. A dál jsme uháněli k Labi směr Týnec, kde to celkem slušně jelo. Od Týnce dál po nějaký polostátovce na Kolín což trvalo asi 100 let, zkrátka nekonečná rovinka za tmy, kde některým jedincům už znatelně docházely síly. Aspoň že tu byl minimální provoz. Námi vyhlédnutý vlak měl naštěstí už předem známé 20 min zpoždění, za což jsme byli celkem rádi, anžto jsme k nádru dorazili ve 22:36 tj těsně před plánovaným odjezdem. Takhle byl čas v klidu koupit lístky a zkusit najít i něco k snědku, jenže všude bylo zavříno. Až na Miro Kebab před nádražím. I když Ázerbájdžánec už měl mít třičtvrtě hodiny ofiko po šichtě, otevřeno stále bylo a kebaby a tortily byly naše. Dekadence tohoto počinu byla završena stylově plechovkovým Bráníkem, připadali jsme si jako v Rumunsku - vágus styl. Ve vlaku jsme to měli pěkně na háku, naše bicykly si pěkně visely (povinná rezervace a zbývaly přesně 3 místa pro naše kola), metro se stihne, v dobré náladě vychutnáváme dobroty z Miro Kebabu a nějak nechápem, že je možný takhle přijet z Milíčevse. Konec dobrý, všechno dobré a nechme se překvapit, co dalšího neočekávaného bude příště. Kolu zdar."
P. S. A dneska si nezapomeňte si vzít do pivovaru Lužiny v 16 hodin (odchod bezpodmínečně v 16:30) deštník, ať ten déšť společnými silami zaženeme.

Ad Milíčeves » st 7. června » MiMa

To jsem rád, že jsem jel autem…

Ad Milíčeves » st 7. června » KaKu

Fotografi, co děláte, vercajk máte, jen chlastáte!
Takto jsem si dovolil parafrázovat Zuzčinu jemnou výtku a hluboce jsem se zastyděl. Abych to jakž takž napravil, posílám odkaz. Možná si někteří všimli, že jsem taky točil video. Zkusil jsem ho na youtube trochu zušlechtit, ale představte si, že se editovací nástroj youtube pod náporem čtrnáctkové kultůry ses*al, takže posílám jen polotovar ».