Minulou neděli jsem si dala za úkol, že ukážu zájemcům vše, co je na Starém Městě nového. Někteří přišli pozdě, někteří se v klikatých uličkách poztráceli a někdy posléze i našli, ale stejně nás bylo hrozně moc. A informací jakbysmet. Tak zkusím jen hesla, schválně, jestli to rozklíčujete. Tresoria, dům U dvou velbloudů, ze kterého zbyli jen ti dva velbloudi a dveře, Můstek Pepíčka a Márinky, pomník Padlým ženám, pod kterým jsme se všechny s chutí nechaly vyfotit (a kde jsou ta fota?), Pacifik, nespatřená kopule, nejmladší věž Starého Města, schůdky, kterými občas pronikne Pravda, NPÚ sobě, Antonín Slavíček na technice zrozený, Skautské Únětice (ty musíme na Malém náměstí rozhodně prozkoumat), Světáci, kterým opět postavili lešení, Nepomucký pendlující mezi Přešticemi a Prahou, pivovar Sup sem, Sup tam. Prosklenou dvoranou hotelu Barceló jsme prokličkovali do Dlouhé, kde vyřčená slova tesají rovnou do písmen, tu nad křižovatku, tu do pasáže Gurmet. Místo Vontů řádí ve Stínadlech sprejeři, do Obecního dvora se po popelářích a Edith Piaf dostanou už jen milionáři. A stejně to vypadalo i s klášterními zahradami u Anežky. Ač nádherný prosluněný den, byly pro nepříznivé počasí neprodyšně uzavřeny sic! Na přerostlé sochy jsme tak mohli civět jen skrz mříže. Mezihospodu jsem povolila až v pátém pivovaru na cestě a udělala jsem dobře. Loď Pivovar byla v nedělním odpoledni téměř prázdná, a tak jsme ji doby li bez většího násilí. Legie, Republika, Monarchie, Sirius, lehké pohupování pod nohama - to bude těžké zvednout kotvy. Jen příslib, že se sem můžeme přeci v létě na horní palubu vrátit a vrozená zvědavost zvedla Čtrnáctku od plánovaného Titanicu.Tak znovu on the road! Bofillovi šedivá krabice prošla, zato roztomilý Maršmeloun se smajlíky naproti ostrouhal. Franz Kafka měl tři sestry a všechny odešly jednoho dne z Bílkovy ulice do nenávratna. Čtyřicet let nás vyhlíží poustevník u Intercontinentalu a my jsme dorazili až v neděli. U právnické fakulty jsme si připomněli tři studenty, kteří nedostudovali. Zahrada Umprumu a rychle pryč , než nás Vráťa vtáhne na pivo z nejmladšího pražského pivovaru. Ještě nás ček á šachový mistr světa, středověké hradby, hořící Dům syna, Italové, kteří se po Hlavním nádraží vrhli s vervou na Vlašskou kapli. Ti, kteří nedoputovali do nového proskleného foyer divadla Na Zábradlí, nemusí zoufat - Lenka už kupuje lístky. Tak ještě kolem dvou pivovarů – naštěstí U Dobřenských došlo vlastní pivo a v Boršově voda. Výbuch v Divadelní ulici překvapivě mohli mít v přímém přenosu rovnou oba Roithi. Vláďa seděl v budově ŘLP šest let a Martin se ten den naštěstí místo prác e v sousední budově poflakoval ve škole. Ještě toho mám tolik na srdci a na jazyku - středověké věže, radu Vacátka alias Vaňáska, Kunderu, který se nastěhoval do Bartolomějské, aby to měli StBáci blízko, ale ne. Už je, paní profesorko, šest! A hostinec U Rotundy volá. Je nás přesně tolik, kolik se nás do zadního salónku vejde, mají pivo, jídlo, pivo - prostě pohoda. A závěr. Je toho mnoho nového na Starém Městě, ale naštěstí i mnoho zůstává při starém . Třeba Rotunda. Jděte se někdy přesvědčit.
Zuzana
76. Posedlosti » Celý článek »
