V neděli jsme absolvovali už Pátou Pražskou pivočáru. Sešli jsme se na zahrádce Pivovarské restaurace v Uhříněvsi. Od naší poslední návštěvy Pražským pohraničím před šesti lety se toho změnilo hodně. Místo činy se sněhovou vánicí jsme se hřáli na zahradě ve slunečních paprscích a hlavně místo průmyslových patoků jsme vychutnávali místní pivo Alois. Jen co jsme opustili zahradu rajských potěšení, už nám Lenka nabízela lístky na představení U2 (sorry, na divadlo U22). Parostrojní pivovar, kde pan Alois vařil pivo před sto lety, teď září novotou a hlavně opět voní vařeným pivem. Na břehu Nadýmače jsme zezadu nakoukli do domu Ivety Bartošové a sledovali její poslední cestu k rychlíkové trati. Prošli jsme úhledným parkem Vodice, podešli trať a rázem se ocitli v o hodně divočejším parku Prknovka. Jen co si mi podařilo mobilem dohledat zadní voj a pozdravit Honzu Papeže, který se s rodinkou ubíral opačným směrem po opačném břehu Říčanky, přední voj se vydal na vlastní pěst někam do neznáma. Tak to ne, vraťte se, bez techovičské kapličky nelze žít. Hlavní kolovratskou třídou jsme došli k Boudům, kde jsme poobědvali. Nenápadnou uličkou jsme po schodech sešli k Říčance a došli k nenápadnému Návesnímu rybníku. Teď byl opuštěný, ale v létě se tu prohání Kolovratský parník a žije to tu.
Nově vysazenou alejí jsme došli na Císařskou cestu. Na bývalé hlavní tepně jsme se občerstvili cukrovím a bublinkami a vyrazili na další významnou komunikaci. Silnici z Kolovrat do Lipan totiž projektoval náš ZSV. Bitva u Lipan se sice odehrála jinde, ale i tady se odehrávala zdlouhavá a taky prohraná bitva sedláků o svá hospodářství. Přečetla jsem vycházkářům příběh Bohumila Řeháka ze statku č. p. 1, který pro Paměť národa zaznamenal náš investigativec Kužel. A ještě se ani nedutající posluchači dozvěděli, že ve statku na návsi se narodila matka Antonína Švehly, že deset mladých mužů ukradlo Švehlovu sochu, odstraněnou komunisty v Říčanech, tajně ji převezlo sem do Lipan a že socha zůstala ukryta ve studni celých čtyřicet let (a pak že tady se všechno rozkecá, jak tvrdí inspektor Ledvina). Podle dalšího, Pitkovického potoka jsme došli k mostku a podruhé v dějinách vycházek jsme opustili hranice Prahy a došli do Nupak. Je to taková díra, ale má pivovar. Vzdor keltskému názvu Gwern moc keltsky nevypadá, ale poctivé pivo vařit umějí. Zahrádka vypadala skoro obsazeně, ale přidali jsme pár židlí, něco kolařů při našem příchodu raději opustilo bojiště, a tak jsme se nakonec krásně vešli. Desítka, dvanáctka, ale kdo neochutnal téměř flekovskou šestnáctku, ten Gwern nezažil. Jen ty dvouhodinové takty příměstského autobusu jsou nešťastné. Jakmile se přiblížila šestá, do Čtrnáctky jako když střelí. Ale pravda, pravověrných pivařů bychom na letošní Pivočáře špendlíčkem hrabali. |