Skoroslovenské hory s trochou Polska 2021
Pátek 2.7. (trasa 9 km, stoupání 190 m)
Kvůli vytíženosti spojů před prodlouženým víkendem volíme odjezd již v poledne z Prahy. Vlak má zpoždění, takže v době plánovaného odjezdu ještě čekáme v hale, až bude oznámeno, ze kterého nástupiště vlak vůbec pojede. Furt je to jen mezinárodní expres, že. Na nástupišti se schází celá naše šestičlenná skupina (Pavel - vedoucí výpravy, Dana s Filipem, Martin, Zdeněk a Petr), takže to vychází na krásné jedno kupé, ve kterém probíhá záverečná příprava s doplněním tekutin.
Přímý vlak nás vyloží v Třinci v centru, ze kterého vyražíme směrem do pivovaru. Cestou nám ještě zkříží cestu obchvat Třince, při jehož výstavbě se zasloužil nepřítomný člen Vojta, tak pro něj pořídíme první společné foto. Dorazíme do Karpentné, kde je pivovar Dva Kusy mezi bytovkami v bývalé kotelně. Ale takový pivovar v kotelně to je taky princip, ne? Tak dáváme dva kusy, někteří víc, a jídlo. Hezky z verandy sledujeme pořádný slejvák, nakonec až do Radhoště jediný, který nás celou cestu potkal, a poté, co Španělé poráží Švýcary na penalty, se balíme a přesouváme do lesa na první nocleh. Stavíme stany, rozděláme oheň, pijeme zásoby – taková ta letní klasika.
Sobota 3.7. (trasa 24 km, stoupání 730 m)
Ráno se balíme a vyrážíme dolů do vesnice Hrádek, kde nás čeká menší komplikace v podobě rekonstrukce mostku. Naštěstí místní paní pustí celou naši skupinu přes zahrádku svého domu. Překračujeme Olzu a míříme do obchodu, před kterým je pěkně zachovaný dřevěný mlýnek. Křížíme koridor a pak už následuje pořádné stoupání nahoru na chatu Hrádek, která je ale uzavřena kvůli svatbě, takže po pauze pokračujeme na chatu Filipka, kde už na nás čekají místní dobroty: střapačky, bigos, okurková polevká a hlavně Radegast. Po dostatečném občerstvení pokračuje cesta po hřebeni, kde dojde kvůli ztrátě značky k částečnému roztržení skupiny, aby se kousek dál v sedle zase dala dohromady. Dále už následuje hon dolů do údolí do hospody. Sice nejsou žně, ale v šest odpoledne musíme být U Turka, protože hrají naši s Dány. Výkop úplně nestíháme, ale stejně tak nestíhá připojení v hospodě a vlastně ani obsluha. Takže nevidíme první gól, pak chvíli funguje televize a chvíli zas sledujeme přes data na mobilu. Přenos se nám trochu zpozdil, takže naše opožděná oslava gólu Schicka vzbuzuje značné veselí. Po fotbale vyrážíme na nocleh u splavu ještě s krátkou zastávkou pro načerpání tekutých zásob v hotelu.
Neděle 4.7. (trasa 14 km, stoupání 450 m)
Ráno po probuzení nás čeká koupel v Olze a pak už vyrážíme k polské hranici. V obchůdku na hranicích mají chlazené lahváče a překvapivě neasijskou prodavačkou. Po značce dorážíme k nejvýchodnějšímu bodu naší republiky, kde probíhá focení a svačina. Pak to bereme zkratkou přes Polsko, kde jsou na cestě ale tak šílené polomy, že na chvíli ztratíme značku. Když se najdeme, tak musíme vystoupat velký kopec do vesnice a pak už jdeme s procesím na trojmezí. Občerstvíme se v hospůdce U Mě (tedy u nás) a ve volné chvíli navštívíme i oba sousední státy. Po obědě vyrážíme do Hrčavy, do které je to opět šílené stoupání, ale na kopci je zasloužená hospoda s vyhlídkou a hrčavským pivem, které ovšem není z Hrčavy. Provedeme průzkum další trasy bnad mapou a zjistíme, že nejlepší bude údolí přejet autobusem. Čekáme tedy u piva do osmi večer, pak projedeme vesnici, kde už se všechno chystá na zítřejší Cyrilo-Metodějskou pouť a autobusem přejíždíme přes údolí k Šancím. Po vystoupení z busu pokračujeme kilometr do lesa, kde nás čeká další nocleh se zásobami z Hrčavy.
Pondělí 5.7. (trasa 23 km, stoupání 1 070 m)
Ráno nás čeká výstup na hlavní hřeben Beskyd, tedy tři sta výškových metrů. Po tomto výstupu nás ale hned čeká Kamenná chata s rozhlednou a Radasem (pozor, neplést s Radegastem). Dáváme si oběd a partičku karet. Protože se jedná o poslední hospodu na dnešní trase, tak nikam nespěcháme. Poté vyrážíme po hřebenovce a konečně překračujeme výšku 1000 m n.m. a nakonec docházíme až k noclehu v sedle pod Malým Polomem. Protože je ale brzo a těch kilometrů nebylo zas až tolik, tak se úderná skupina vydává dolů do údolí do pivovaru. Na místě zjišťujeme, že ten stejně jako hrčavský svoje pivo nevaří, ale zas mají 14° od Frýdku-Místku a navíc nám ji načepují do petek. Takže se občerstvíme a s plným batohem piva stoupáme zpět tři kilometry a dalších tři sta metrů převýšení zpět na nocleh k táboráčku.
Úterý 6.7. (trasa 19 km, stoupání 530 m)
Další den nás čeká cesta po hřebenovce střídavě Českem a Slovenskem. První po cestě je Súlov, kde točí pivo do kelímku a zmrzlinu do kornoutů. Pokračujeme dál k chatě Doroťanka, kde si dáváme oběd, což pro někoho je jen samotný bramborák za 90 Kč – to by jednoho nenapadlo... Poté se přesouváme až na Konečnou, kde sice nekončíme, ale je tady úžasná čtyřka s klobásou přes celý talíř. Hostinský nás sice varuje, že v ranči na hřebeni, mají urpiner za 2,50 euro, ale když tam dorazíme, tak si stejně dáme každý tři. A to ještě bereme balení Gambrinusů k ohni, který máme o kousek dál pod Bobkem.
Středa 7.7. (trasa 12 km, stoupání 440 m)
Ráno to střiháme pod Bobkem přes Slovensko a během chvíle dorážíme na chatu Kmínek, která sice není v provozu, ale pán v montérkách nám i tak natočí Zlatého bažanta. Vyrážíme o kousek dál na Masarykovu chatu, kde se to trochu časově natáhlo než jsme se stihli všichni pořádně najíst. Ale zas jsme ochutnali asi všechno od vařeného přes smažené až po dezerty. A i nějaké to pivo padlo, takže po nějakých sedmi osmi hodinách pauzičky na zahrádce vyrážíme dolů na Bumbálku a pak na kopec k prameni jedné z Bečev, od níž kousek rozbíjíme kemp. V noci lehce sprchne, tak teprve podruhé a naposledy během celého putování stavíme stany a přístřešky.
Čtvrtek 8.7. (trasa 23 km, stoupání 880 m)
Po středečním lehčím záseku zjišťujeme, že náš páteční cíl je poměrně daleko a proto nezbývá než ráno po několika dnech opustit definitivně hranice a vydat se do vnitrozemí. Jen co vyrazíme, hned nám do cesty vstoupí rozhledna s výhledem i na vzdálený Radhošť a s ranní plechovkou pro žíznivé. Část nás to ale vydrží až do půl kilometru vzdáleného hotelu na jedno točené. Zde se ještě nevaří, tak pokračujeme dál do sedla Třeštík. K mému překvapení je zde od minulé mé návštěvy v provozu okénko, tak si dáváme pořádného burgra a pivko k tomu. Předpověď hlásí deště, tak určíme cílový bod pod Tanečnicí s pěkným přístřeškem. Je to sice dalších 17 kilometrů a šest set metrů do kopce, ale cestou je zas jen jedna hospoda.Scházíme dolů do Hlavaté, kde nás stezka vyplivne doslova doprostřed křížení dvou hlavních silnic a pak už nastává další vaření se do kopce. Až nás cesta dovede k hotelu Martiňák, kde mají jenom Plzeň, ale to nám nevadí. O trošku víc nám už vadí pětikilometrové stoupání ani ne z 800 m n.m. Na nejvyšší vrchol celého našeho putování – Čertův mlýn (1206 m n.m.). Na vrcholu si prohlížíme kamenné útvary, možná i jeden megalit a na kótě uděláme společné foto a zapějeme žížaličky. Pak už nás čeká jen klesání do sedla, kde strategicky obsadíme přístřešek tak akorát pro šest lidí a probíhá klasický večer se sledováním blesků a v jednu chvíli i naprosto čiré oblohy, kdy jsou vidět všechny hvězdy a končně vidíme, co znamená „Beskydská oblsat tmavé oblohy.“
Pátek 9.7. (trasa 19 km, stoupání 300 m)
Vlivem různých požadavků na odjezd do Prahy dochází ráno k roztržení skupiny na dva názorové proudy. Část chrtící na vlak před pátou vyráží rovnou na Pustevny a dál, zatímco pivní skupina (děkuji za podporu) vyráží přes Tanečnici „zachránit“ pivní stopu na Radhošti. Na Pustevny i tak dorážíme před otevřením všeho, takže čekáme až otevře Libušín, kde si dáme první ranní pivko, pak ochutnáme Ratar v bistru u lanovky a to už akorát otevírá Zaryš, tak si dáváme i jedno tam. Po týdnu konečně zase vidíme pořádný déšť, tak dáváme ještě jedno a brzké denní menu – pořádně poctivou česnečku a plněné knedlíky. Počasí se ustálilo, takže se přesuneme k soše, kde je další občerstvení a u hotelu Radegast zas přijde déšť, takže ještě jedno a pak už můžeme pokračovat na vrchol Radhoště. Je v mlze, takže stoupat na rozhlednu nemá smysl a my se vydáváme konečně dolů z hor. Sestup dolů je poměrně nenáročný až na pasáž v hustém lese, kdy nám ten zhasnul a skoro jsme museli vytáhnout čelovky. Cesta krásně ubíhá až dolů do Rožnova, takže stíháme i návštěvu místního pivovárku, nákup zásob na cestu a nakonec i ten vlak před pátou do Prahy. Cesta do Prahy proběhla v pohodě, až na nějakého vejlupka, kterému se nebyla naše hudební produkce, ale to nevadí, protože v Libni došlo i na hasiče!
Martin Vlach
