Díky » st 13. července » JiNa

Pozdrav ze Lhoty Jirka a Zdenka ze Lhoty

Bělka & U Olmerů 12. 7. 2022 » st 13. července » ZuVla

Ahoj všichni, tak jsme se konečně po překonání několika překážek v podobě Vojanových sadů, Hraní u Ireny, Cykločundru a Pohodě ve Lhotě dostali do Čtrnáctkové hospody.
Nejsilnější zážitek z Volduch nebyly nakonec kopce, ale hudební sbratření Hells Devils se Čtrnáctkou. Když František zahrál „Dva roky jezdím bez nehod, jen díky svému mopedu“, zjihli i nejotrlejší motorkáři, zavzpomínali na své začátky s Jawou 50 a už se s námi trumfovali nožem anebo sekerou.
A stará dobrá Lhota byla taky báječná. V komornějším obsazení, ale všechno bylo, jak má být. Dokonce i závěrečný bazén jsme si vyvzdorovali. Jen místo v žaketu nám číšníci servírovali šampaňské v péřovkách.
Včerejší Čtrnáctková hospoda nebyla ledajaká. Zavítali jsme na zahradu legendární Bělky, dnes U Olmerů. Nemohli jsme se shodnout, do kterého roku jsme do ní chodili, ale začátek návštěv tehdy ještě Třináctky určil přítomný Chapadlo s Provázkem naprosto přesně – rok 1970. To ještě velice příjemná padesátiletá vrchní nebyla ani na světě. Posadili jsme se ve stínu lípy (hnidopiši ji určili jako pajasan), nakoukli do našeho salónku (jak jsme se tam mohli vejít?), objednávali si jednu poličku za druhou a vzpomínali a vzpomínali. Takový abiturientský večírek. A do toho přišel Provázek, že má narozeniny. Tak živijóó s genderově vyváženými panáky a taky děkujem,e Provázku, že tu káru čtrnáctkových hospod táhneš pořád dál. Fota v příloze - 7. fotka je tam jen proto, že jsem konečně pochopila, proč se Chapadlu říká Chapadlo. Když jsme se připlacení před paní vrchní trumfovali, před kolika lety jsme sem chodili, přivedla od stolu štamgastů pana Olmera. Vnuk původního majitele zvelebil hospodu a vydupal ze dvora hospodskou zahradu. Pokyvoval spokojeně hlavou, když jsme mu říkali, že naši kamarádi sem chodili tak dávno, i tomu, že Lenčina Bělka se jmenuje po jeho hospodě (zřejmě by preferoval Olmerku), ale nejvíc ho dostalo, že Provázek s Chapadlem přijeli na Bělku prvním metrem v květnu 1974.
Příští hospodu si střihneme už za týden, protože pak všichni, co mají na Čtrnáctce kola a dobré brzdy, jedou do Dolomit. Tak tedy v úterý 19. 7. se sejdeme na Žižkově pod viaduktem. Na tajemné schody odnikud nikam jsme koukali z vlaku. Naposledy jsme je společně spatřili z cyklostezky při Posedlostní vycházce „Nové spojení se Světem“ v roce 2013 - foto č. 9. A teď na těch schodech otevřeli „hospodu“. Je to, podle nápisu foodtruck na přívěsu (neplést se sushi vedle) velice vzdálené klasické hospodě, ale schody jsou schody. Kdyby měli náhodou zavřeno – otevírací doba je dost orientační, půjdeme o kousek dál do Kiosko na Kostnickém náměstí. Ale opravdu jen, kdyby měli neprodyšně zavřeno. Nejbližší stanice busu 133, 207, 175 je U Památníku.

Ad Food Truck na Žižkově 19. 7. 2022 » st 20. července » ZuVla

Ahoj všichni, trocha historie ke včerejší „hospodě“ na Žižkově nikoho nezabije. Foto 1 zobrazuje železniční viadukt Malá Hrabovka. My jsme po něm šli v dubnu 2009 při vycházce „Nebe peklo ráj“ (2) tři týdny předtím, než ho rozebrali. Na fotu 3 je druhý viadukt Velká Hrabovka (3) v plné slávě. I po něm jsme šli, když už se po něm místo vlaků proháněla kola - naposled při vycházce „Nové spojení se Světem“ v roce 2013. Tehdy vypadaly schody odnikud nikam takto (4). Ikonické schody si zahrály ve filmu Kristové roky (1967). Všimněte si, že pod schody (5) jede ještě po Husitské tramvaj.
A teď ke včerejšku. Rozkaz zněl jasně: V úterý 19. 7. se sejdeme na Žižkově pod viaduktem. I když na Žižkově zbyl, jak je z předešlého exkursu patrné, jen jeden viadukt, najít hospodu pod ním byl pro některé zapeklitý oříšek. Ale nakonec jsme schody zblízka spatřili všichni (6, 7). Dokonce jsme vystoupali i krkolomnými schůdky pro párek v rohlíku na cyklostezku (8). Schodiště i s obnovemým litinovým zábradlím je opravené jen těsně i domu (9). Tohle je naše útočiště (10) a my v něm v nejsilnější sestavě (11). Ale pak už se začali všichni postupně vytrácet. Takže když přišel Ivan P., zastihl už jen poslední mohykány a šéfa, který právě odtrhl sluchátko od uší, jak prozváněl náhradníky do Dolomit (12). Ale včera nebyl Pažout poslední, po něm ještě dorazila vzácná návštěva z Karlštejna (13). Tak ještě při odchodu poslední pohled na schody, na hospodu (14,15). A protože přespolní nikam nespěchají, vystoupali jsme přes Vystřelený voko na cyklostezku a prošli se po viaduktu nad hospodou (16, 17). Je to hezká procházka.
A protože i tento rozkaz „Sejdeme se pod viaduktem“ se zdál některým nejasný, nebudu už raději nic popisovat, Nezmíním ani náměstí OSN, ani metro B Vysočanská. Jen dávám na vědomí: sejdeme se v restauraci U Hubatků – na ZAHRADĚ, Pod Pekárnami 9. Kdo byl na vycházce „Zaniklý svět Emila Kolbena“ vloni v listopadu, má jistou výhodu. V této hospodě po prokázání covidovitosti jsme směli před vycházkou poobědvat.
P. S. Poslední foto je určeno pro ty, co odcházejí z hospody v půl deváté se slovy, že jsou už unavení, byli v hospodě moc dlouho, jsou pro dvou pivech úplně nametení. Vezměte si příklad ze čtyřleté Lady - ta vydrží v hospodě až do metody přítlačné.

Pozdrav ze skautského tábora » pá 22. července » MiMa

Posíláme Pozdrav ze skautského tábora a přejeme cyklistům hezké zážitky z Dolomit.