"Každá Ydeologie je dokonalá teprve svým Revizionismem." [JkV (D)]

20. Cykločundr » Stráž nad Nežárkou, ATC U Skalníků » 1. – 6. 7. 2016

Letošní jubilejní cykločundr (a jubilejní v tomto případě neznamená 14., Lenko, ale 20.) jsme z nostalgie uskutečnili tam, kam jsme jezdili prvních deset let. Jen jsme se už neharcovali po sálech, senících, ani jsme z hospody nechodili spát ke hřbitovní zdi či do zahrádkářské kolonie. Tentokrát jsme se pěkně na pět nocí usalašili U Skalníků v chatičkách na postelích (i když hpap neustále něco mlela o teletníku). V počátcích ydeolog JKV(D) pečlivě naplánoval trasu jen proto, aby byla již po první zastávce v hospodě opuštěna (ostatně otec-zakladatel vždy hlásal, že každá ydeologie je dokonalá teprve svým revizionismem). Tentokrát Jirka každé ráno vyvěsil na nastěnku Rozkaz dne: mapu a čas odjezdu - a bylo vymalováno. Nejen že předešel dotazům (chytrým, blbým a ještě blbějším), ale také se podle plánované trasy opravdu jelo. Je to neuvěřitelné, ale objeli jsme snad všechna památná místa a hospody - jen první den Staňkov, pergolu ve Františkově, hospodu v Lutové U Kuželů, kde si hostinský za deset let zřejmě ani nestačil převlíct tričko. Hospoda v Mníšku byla sice zavřená, ale zase nás Roulin odnavigoval do hospody v Libořezích a poté ještě do Příbrazi. V neděli cestou do Nové Bystřice (zopakován novoroční oběd) jsme se stavili na Peršláku. Tady už by se Toníček "Kurva, kde mám to pivo?" zřejmě neodvážil zařvat. Celý rybník je oplocen, stejně jako zelený rybníček v Mníšku - takže teď už by se Norris ani nezasral, ale ani by ho Michal nemohl na Peršláku našamponovat. A jak jsme cestou zpět zjistili, v Sedle v hospodě ve staré škole bychom přišli i o další Norrisův legendární kousek - na místě kravinců stojí šmoulí domek - jak jinak než za plotem. V pondělí nás poctil svou návštěvou samotný zakladatel cykločundru s Káčou a taky jsme si v Třeboni ujasnili, proč jsme vlastně na líbezný a rovinatý!! jih přestali jezdit. Třeboň na začátku července není perla v okvětí vodní růže, ale přřříšerný cyklistický Babylón. Pivovar, Born, hrobka a rychle pryč do Stříbce, který v seznamu navštívených míst nemůže chybět. S Vávry se symbolicky loučíme na náměstí ve Stráži nad kapřími hranolky, ostatní si nechali dovézt pizzu až do domu - tedy do chatičky. Konečně se na nás usmálo štěstí. Když po třech dnech přestalo čutálisty bavit kopat po večerech penalty, uvolili se naši hudebníci zahrát. Chapadlo dodal pjať ozer, Jiskra zázvor v rumu, a tak se večírek poměrně vydařil.
Při úterním výletu do Jindřichova Hradce jsme si konečně mohli odškrtnout i další položku letních cykločundrů - u Horní Pěny jsme se vykoupali. V Hradci se pod černým orlem shromáždily všechny ornitoložky a popily v pivovaru (Koppovi navzdory) ale (čti ejl) v akci. Na památky tak skoro nezbyl čas. V Plavsku jsme se ještě nikdy nestavili, protože je příliš blízko Stráži. Až teď. Celá náves byla posetá stoly, v hasičské zbrojnici měli místo stříkaček sudy a v přívěsu kamiónu byla nastoupená kapela. Ta hrála! Sedli jsme si k pípě a klobásám a jen zodpovědnost účastníka silničního provozu nás přiměla už po čtyřech pivech nasednout na kolo a opustit tak pěknou tancovačku. Ale udělali jsme dobře, úplně jsme totiž zapomněli, že naše bojovnice proti alkoholu slaví (jako každý rok) narozeniny. Hezký večírek před chatičkou se střelbou a hudbou. Poslední snídaně před chatkou, poslední startovací výstřel, poslední mapa. V Plavsku už po zábavě ani stopy a v Evženově Údolí na samotě u lesa - nová hospoda. Tím pádem plány na oběd přehodnoceny. Ale domů? Ještě ne. Ještě jsme letos neviděli vodáky u Metela, Naději, Lásku a Víru, úplně novou parádní cyklostezku z Kolenců do Novosedel a Jemčinu, kde jsme obsluhu učili používat vývrtku. Bylo to krásné a bylo toho dost. A co říct na závěr? Kdo si nechce na radu R.M.V. mořit vlastní svaly a hodlá si koupit elektrokolo, tak mám pro vás, Marconi, jednu dobrou radu: zkuste to bez blatníků. Tři upadlé blatníky z pěti e-kol hovoří jasnou matematickou řečí. Fotoalbum »

Zdravím Slovutnou Čtrnáctou Trasu TAKu
Cca 25 lidí se zúčastnilo této jubilejní expedice a myslím nelitovali. Italským čili Vlašským organizátorům se ostatně jako obvykle povedlo zajistit exelentní ubytování, počasí i trasy. Projezdili jsme Třeboňsko křížem krážem. Jak řekla tenčí Soňa: Odjíždím plná endorfinů! Nejlépe to jistě popíše Zuzana svým nenapodobitelným způsobem. Já přidám ošatku fotek. Jen ještě musím konstatovat, že 20% účastníků už jelo na elektrokolech. Včetně mně. Posměšně nám přezdívali elektrikáři ale my víme svý a uvidíme příště :-) Fotografické krasoduchy upozorňuji, že fotky jsou snímany mobilem Nokia C7-00 a jejich úkolem nebylo žádné vysoké umění ale pouze zdokumentovat průběh a atmosféru. Proto jsem nic nemazal ani neupravoval neb mé fotografické krédo zní: I fotka technicky nepodařená, svou dokumentační hodnotu má! Znáš-li jenom Drtikola, pomni, že nefotil kola! No a proto jsou fotky rozmazané, nezřetelné a kompozičně prostě strašné. Taky jsem pojmenoval jenom některé z nich neb jinak bych to nestihl poslat včas. Omlouvám se těm, kteří na fotkách nevypadají právě nejlépe. Ovšem je to trochu i jejich vina neb pokud chci na fotce vypadat krásně, musím se i krásně tvářit-no néé? Alena H. po mě chtěla nějaké verše. No ty už mě moc nejdou a tak na závěr přidám alespoň čtyřverší: Dnes je cyklistika jiná budoucnost má elektřina. Málo je pokroku dbalý kdo moří si vlastní svaly. Bylo to krásné a TAK se mějte! *RMV* tč.IV. a VI. praes.SPASu zvaný též Rosťa

19. Cykločundr » Velká Turná, ATC Milavy » 3. – 6. 7. 2015

Letos jsme porušili cykločundrovou tradici posledních let a nezměnili základnu. Jeli jsme do chatiček do Milav, kde už všichni věděli, do čeho jdou - tedy až na naši staronovou pěší sekci Větrovcovy. První večer oslovoval Klostermann pivaře až do půl jedné, vinaři se ukryli se svými zásobami do chatičky a byli spatřeni až ráno. Cykločundr už dávno není o improvizaci: mapy rozdány teplota-neteplota a jedeme do Písku. Ještě štěstí, že se nám do cesty postavila "zavřená" hospoda v Čížové a splav na Otavě, který nám skoro po letech připomněl, že původně jsme na cykločundr jezdili jen od jednoho koupacího rybníku k druhému. Podle stinné Otavy jsme dojeli do rozžhaveného Písku. Jeho pamětihodnosti vydaly na šest stránek na našem webu, ale stejně nás nejvíce zaujal Kopp, kterého jsme načapali u Žižky z písku. Upáleného Mistra a nekonečný výklad jsme spláchli na Ostrově a tam jsme rozdělili naše skrovné řady na větší a menší polovinu, jak je trefně definovaly naše zdatné matematičky. Nás sedm odjelo podle vody do Putimi ke Splavu. Jen představa, že by se nám mohla stát ta nehoda, že bychom pili jedno pivo za druhým, nás vyhnala směr tvrze v Kestřanech a hospodu v Dobevi, kde už nás duch Švejka přímo neohrožoval. Závěr výletu terénem si nejvíce užil Rosťa na svém kostitřasu. Večer jsme pili Klostermanna tak zdatně, že ráno došlo k jeho přecenění - naše poptávka zvýšila večerní cenu 22 K na horentních 23.
I v neděli byl cíl jasný a vzdálený - Svéradice, a tak ti chytří přezuli gumy a vyrazili na čtyřech kolech. My jsme ale cestou potkali Barona na kole, Leoše, který si odskočil od strýčka (na otázku, kolik jí je, zarytě mlžil), a rozhlednu, ze které, jak se posléze ukázalo, byl vidět úplně stejný Boubín jako od Nadi z kuchyně a ze zahrádky. A už je tu Naďa a její tvrz. Konečně nastal nefalšovaný cykločundr - seděli jsme na zápraží, osvěženi hadicí za chalupou, popíjeli, pojídali a měli se fajn. Jenže pak jsme zase byli jako Čech Karel Němec - nestačí dojet na pól (kéž by), ještě musíme nazpátek. V Čečelicích to před hospodou vypadalo, že se budeme muset spokojit s pumpou, ale stačil krátký telefionát a už jsme seděli vevnitř s příjemnou paní hostinskou, která nám poskytla všechno, co nám na očích viděla. Nutno říct, že v tom vedru stačilo i Leošovi jen pivo a koláče. Poslední příjemná zastávka v zahrádce Na Velké v Sedlici a rychle domů do rybníka. Protože živou hudbu o síle jednoho hudebníka známe už z loňska, ustlali jsme si rovnou před chatičkou a dopíjeli a dojídali zbytky z rautu. Dokonce došlo zásluhou JaVora i na naši živou hudbu.
V pondělí jsme dojeli do Myštic a na břehu Labutě vzpomínali se slzou v oku na dávný dětský cykločundr, zakončený právě zde slavnostními ovocnými poháry (tenkrát ještě naše děti jezdily na tento pohon). Pak přes tvrz v Buzicích jsme si zopakovali loňské stoupání (stejné vedro, stejná procenta) do Sedlice a naposled do Milav. Bylo to krásné a bylo toho dost. Příští jubilejní 20. cykločundr by se mohl odehrávat v místech své pradávné historie - na Třeboňsku. Jen už asi nebudeme spát na podlaze hospody v Lutové, ale zkusíme si sehnat nějaké chatičky. Fotoalbum »

18. Cykločundr [45. letní čundr] » Velká Turná, ATC Milavy » 3. – 6. 7. 2014

Letos jsme zavítali na rozhraní jižních a západních Čech, na rozhraní rovin a kopečků, na rozhraní luxusu chatiček utopených v zeleni a odečítání elektroměru z paland. A byl to cykločundr, jak má být. Projížděli jsme spanilou krajinou, jezdili po silničkách, cyklostezkách, občas přes bludné kořeny, pro pobavení dam občas i kola tlačili. Zastavovali jsme v každé otevřené hospůdce, rozpojovali se a spojovali a večer se scházeli na terásce kempu. Přijeli všichni ohlášení i neohlášení, a tak se nás na terásce u neodolatelného polotmavého Klostermanna sešlo nakonec 24. Jako čevená niť se táhne všemi cykločundry hpap a její boj s naším alkoholismem, který vždy vyvrcholí jejími narozeninami - a šampusem objednaným na naše zdraví. Letos se jí boj zdárně vydařil - před odjezdem pila víno už jen ona, my ostatní jsme skončili na kofole. Mezi nečekanými účastníky se objevil i president SPASu. Když se po koupeli v dětském bazénku vyvaloval u stolečku před chatičkou, konečně RMV (zde je opravdu nutné uvést zkratku celými slovy - tedy Rosťa Malý Vůl) opustil utkvělou myšlenku, že cykločundr = spaní ve stohu v Mníšku a prohlásil, že už se těší na další cykločundr s námi. A my s ním! Fotoalbum »

17. Cykločundr » Hranice na Moravě » 5. – 7. 7. 2013

16. Cykločundr » Mohelnice – ATC Morava » 4. – 8. 7. 2012

Letošní cykločundr jsme opět umístnili do rovin na rychlíkové trati. A protože Jirka si na Stezce zamiloval litovelské Maestro, zabodl na mapě prst až do Mohelnice. Ve středu jsme se sešli v kempu u stánku na levné pivo a poté se přesunuli na terásku, kde jsme trávili všechny volné (několikahodinové) chvilky ráno i večer. Čtvrtek jsme zahájili koupelí v pískovně a přesunem do Úsova. Ale už na první KPČ zastávce na hradě bylo zřejmé, že ve vedru nám bude nejlépe ve stínu pípy. Ale ani Nové mlýny ani vodácká hospoda v Litovli neměly stín dostatečně hluboký. Vedro bylo ještě v pět, když jsme se vydali na prohlídku hanáckých Benátek. Ani kanál za radnicí, schody do vody na náměstí, památník tornáda či dokonce pivovarská hospoda nás neuchvátily tolik, jako společné foto s neteří Frištenského před jeho domkem (bohužel bez potahu Varla Frištenského, který předčasně odejel vlakem společně se spařenými ženami směr severní pól). První zastávka na našem pátečním cykločundru měly být Loštice (3 km) a nebylo rozhodně naší vinou, že jsme zde strávili celý den. Ale příjemná paní průvodkyně v muzeu Adolfa Kašpara, olomoucké tvarůžky na všechny způsoby U Coufalů a Rytířů, muzeum a prodejna olomouckých tvarůžků, tvarůžková cukrárna, synagoga a koupaliště způsobily, že naše cestovní rychlost klesla hluboko pod historických 2,1 km/hod kdysi na cykločundru po Třeboňsku. Je půl páté, měli bychom vyrazit, abychom stihli aspoň hadí smrk v arboretu v Bílé Lhotě. Mladečské jeskyně s člověkem cromagnonským jsme spatřili jen z venku, ale spoustu kromaňonců a především vnadných kromaňonek vymalovali na sousední stěně penziónu s příhodným názvem Romeo, a tak jsme nepřišli zkrátka. Pak už následoval usilovný úprk před bouřkou do naší útulné jeskyňky. Alkohol z rukou lékaře neškodí v libovolném množství. Naše oslavenkyně si pro nás připravila lahví pět a můžu potvrdit: neškodí a navíc pohladí po duši.Živijóó!
Když doktora z hor přestaly bavit roviny, vyrazili jsme na Mírov.Nejslavnější vězeň už stejně zdrhl, a tak jsme ujeli i my do ještě většího kopce. Odměna byla krásně hořká. Pivní školu sice otevírali až v pět, ale hřiště s vojenskou pojízdnou kuchyní a pěnivým mokem nás vítalo s otevřenou náručí. Stejně jako přehrada v hlubokém údolí uprostřed lesů a Eskymo Welzl v Zábřehu na nádraží. Kdykoliv jsme se přiblížili k hospodě, už tam seděl Kopp. A bylo tomu tak i v hospodě u Keprtů v Leštině, kde jsme jen díky němu nepřejeli úžasné pečené makrely. V povznesené náladě (za den pět zastaveníček) jsme pluli podvečerní krajinou po hrázi podél Moravy. Před táborovým karaoke jsme unikli (ostatně jako každý večer) na terásku kempové hospody a poté konečně vypukl česko-slovenský večírek. Bratři Slováci měli sice víc nástrojů, ale nakonec i víc přání: aby Péťa hrál všechny tváře Nohavici od Ziny až po kometu. A protože v neděli ujeli definitivně všechny milovnice rovin, udělali jsme si na tom našem rovinatém cykločundru takovou hezkou vertikální tečku - hrad Bouzov z ptačí perspektivy. Na terásce, kde se zastavil čas i ceny, jsme v 35 stupních ve stínu snědli poslední lasagne za 56 K a šofokolu za 15 a odjeli směr Anenská Studánka (bacha - tentokrát Západ) a Praha - Dálný Západ. Fotoalbum »

15. Cykločundr » Kostelec nad Orlicí – kemp » 1. – 6. 7. 2011

I když to vypadalo, že letošní cykločundr bude spíše komorní záležitostí, nakonec se nás na akci prostřídalo 28, ovšem s velice různou dobou účinkování. Zatímco rekordmanka JaVor strávila na Divoké Orlici 123 hodin, Martin Kobza svou 40 minutovou přítomností v pivovaru v Bělči doplnil náš celkový počet na symbolických 2 x 14. Už před rokem naplánoval Jirka trasy z Kostelce nad Orlicí do pivovarů do všech světových stran. Ale vůbec netušil, že pro svůj záměr získá zaníceného domorodého průvodce Honzu Dušáka, který naplánované cíle doplní o zajímavosti, o kterých běžný občan nemá ani šajna. A tak jsme kromě prozaických turistických cílů jako rozhledny Osičina, Vrbice či Rozárka, navštívili zaparkované letadlo na návsi, objevili kouzelné poutní místo Dříznu, zapózovali před Honzovým služebním náklaďáčkem, málem navštívili hostinec U kamenného stolu, vyjeli ze zámeckého parku tajným výjezdem pod tratí. A navíc nás Honza místo neustálého čučení do map vždy neomylně dovedl nejrůznějšími cestami, pěšinkami, stezkami, průjezdy do cíle nebo do nejlepší restaurace (pokud ovšem byla otevřená) v široširém okolí. Když nastaly deště, převzal štafetu od svého bratra Jirky z DD v HK a Miliny DD v Ostravě a uspořádal nám na celou neděli DD v RK. Bylo k neuvěření, kolik zajímavostí je v Poláčkově Okresním městě (str. 3 - 6 na našem webu) a i to, že Slovan a Dušák všude bratra má.
V pondělí se účastníci zájezdu zalekli deště a kopců a tak místo Rampepurdy rampepurďácké jsme vytlačili kolo v mlze na Vyhlídku a sjeli do Prahy (jen v Potštejně), abychom chybějící kilometry doplnili sledováním Tour de France - i tak na nás volali, když jsme se krajinou pohybovali v peletonu vražedným tempem. V úterý jsme řešili matematické zadání. Cyklisté z bodu A (v mapě označeno H.K.) vyrazili směrem k bodu B a cyklisté z bodu B (v mapě K.O.) vyrazili směrem k bodu A. Za jak dlouho a kde se potkají? No přece přesně ve dvanáct v bodě C, konečně venku na sluníčku u Cara a Carevny v pivovaru U Hušků v Bělči. Cyklisté setrvali v přátelské debatě a po plodné výměně názorů a navštěvě pisoáru (i dámy) se rozjeli do svých domovů, chatiček, stanů. I když to vypadalo, že plánovaný počet navštívených čtyř pivovarů (Dobruška, Rychnov nad Kněžnou, Běleč, Žamberk) díky počasí zůstane nesplněn, Honza vymyslel ďábelský plán - do Žamberka dojeme s koly vlakem. Ovšem hned na nádraží na nás číhal složitý důkaz matematické indukce prováděné na našich kolech. I když výpravčí a strojvůdce mínili opak, dokázali jsme, že když narveme do vlaku přecpaného koly kolo jedno, narveme tam i n kol (n = 20). Vůle a matematické uvažování zvítězilo nad prostorem a cestující veřejností. Pak už nám nevadilo, že Kanec podobně jako Zilvar z chudobince zůstal neochutnán. O zítřejší den (pracovní) se nestaráme, a tak jsme z kempu Vochtánka zamířili na podvečerní rozhlednu. Na Vrbici v pět, pod 153 schody poutního kostela Homole, skutečném vyvrcholení 15. cykločundru před šestou. Bylo nás symbolických pět a jeden úžasný průvodce. Fotoalbum »

14. Cykločundr » Strážnice » 2. – 7. 7. 2010

Letošní cykločundr byl jubilejní - čtrnáctý, a tak jsme vyjeli po rozorané dálnici nejen za hranice všedních dnů, ale skoro i naší vlasti.
Strážnice přilákala 14 - 16 účastníků. Přelétavá Stáňa, věčný narušovač Inženýr a Kopp jako samostatná jednotka umožňovali, abychom chvílemi počítali my a chvílemi jásavě Sonja. Nechali jsme se nalákat na slogan "Sklípky, rovina, pohoda". Trochu to připomínalo bájné motto pěšího čundru z roku 1982 - "Pivo, rybníky, pohoda - denně maximálně 14 kilometrů". Tehdy jsme za celý den ve vedru narazili jen na jednu hospodu - naposledy otevřenou v roce 58, všechny rybníky byly bahňáky a k večeru jsme v Dolním Bukovsku v konečně otevřené hospodě měli v nohách přes třicet kiláků. Podle toho to taky tenkrát dopadlo, vzpomínáte? A jak dopadl letošní slogan? První den jsme natočili devadesát kiláků, na sv. Antoníčka bylo ve vedru převýšení 200 metrů, koupání v pískovně brali mnozí jako utrpení (horko těžko jsme si prosadili koupání v průzračném bazénu ve Zlatnické dolině) a sklípky? - tak ty byly byly přes den zavřené. Velice prozíravě. Když jsme si v Mutěnicích notovali Ta Mutěnská silnice ta je tuze ouzká, při téměř nočním návratu ze sklípků v Plžích jsme si mohli v sedle kola tak akorád zazpívat (pokud bychom toho byli schopni) "Když jsem se domů kodrcal".
Ale jinak byl cykločundr moc pěkný a poznávací: Bzenecká lipka existuje - a nejen v tekutém stavu, v Miloticích na zámku mají koně vysoko do žlabu a mladí muži tam zřejmě z vedra lezou do chomoutu, největší koncentrace zavřených sklepů - 190 je v Šidlenech, ale jeden - čís. 49 v Plžích je stále otevřený, Kosečkova cesta byla postavená pro jednoho doktora "abstinenta" a pro nás, Baťův kanál, který snad jediný v moravských rovinách není do kopce, šťastné stárnutí v sirnatých lázních, poutní sv. Antoníček s výhledem na moře budoucího vína, výpad na Slovensko do Skalice za přerostlou rotundou a brydzovými haluškami. Ale cykločundr byly a vždycky budou i hospůdky, a tak budeme vzpomínat (pokud nám Němec dovolí) na útulnou hospodu Ve dvorku v Blatničce, žebírka u výklopníku, málem přejetou Janu v Mlýnkách a večírky ve všech kempovních hospodách a chatičce č. 78. Určitě naším favoritem zůstane Favorit - poslední večer a noc JaVor s Petrem zpívali tak, že lidé po pravidelné ústní hygieně přisedali užasle do hospody a poslouchali, zpívali a někteří i občas tancovali (Helena pořád). A moravský kempař, Ivane, přišel až ve dvě.
Luďkova vizonářská slova po druhém dni, že když jsme ujeli 90, 60 kiláků, že teď to bude 45 a 0, se opravdu vyplnila. V úterý ráno jsme si k snídani dali jednu průtrž, a tak jsme místo na kola zašli do skanzenu do muzea peří - tedy vlastně muzea moravské vesnice, do synagogy a Na rynek. Zavírací sladký patent byl opravdu sladká tečka za tím naším jubilejním cykločundrem.
P.S. Ještě něco jsme udělali pro naše bratry Švédy. Při večerním průzkumu bojem proti komárům jsme zjistili, že nejlepší je Off, dýmající Raid spirála a - Koppova dýmka. Moravský král je mrtev, ať žije král z východních Čech. Příští 15. ročník cykločundru bude poprvé v Hradeckém a Pardubickém kraji. V okruhu do 20km od Kostelce nad Orlicí je plno atraktivních mist, např. každý den se nám připlete do cesty jeden pivovar. Fotoalbum »

13. Cykločundr » Jesenice u Rakovníka – ATC Pilák » 3. – 6. 7. 2009

Letos jsme Cykločundr, který byl dosud bytostně spjat s jižními Čechami, pevně ukotvili na rozmezí čtyř krajů. Z té naší Jesenice jsme vyráželi do Karlovarského, Ústeckého, Plzeňského a Středočeského kraje. A bylo to sakra znát, co jiný kraj, to jiný asfalt. Jen bahno a kořeny na cyklostezkách se krajově příliš nelišily. Páteční večer komorně laděný Ivanovým banjem a Petrovou kytarou se postupně zvrhával v čekání na Godota - Miloše, který navigován domorodou průvodkyní se Brownovým pohybem pomalu, ale velice pomalu přibližoval přes Kladno do kempu. Ráno rozdány mapy Four corners a vyrazili jsme do - Petrohradu. V Zimním paláci nyní léčí ubytované prací, naštěstí naši doktoři mají na naše rozbolavělé duše a hlavně hlavy jediný recept: pít a pít. Splněno v Černčicích, po Schillerově rozhledně v Kryrech v místní Pekárně a U Páji ve Valči. Z každé vesnice na nás dýchaly Sudety, ale Valeč po stoupání v prádelním dusnu stála zato. Kostel, opravené barokní domy, zámek, skleník a především park s nově nainstalovanými Braunovými sochami nám doslova vyrazil dech. Jen na chvilku, vzápětí došlo na skupinová fota, kdy se naše barokní postavy tulily k těm kamenným a možná tajně došlo i na ošahávání - jednou si tuhle sexuální deviaci přece musíme vyzkoušet. Večer dorazil z Prahy Kužel a zez Plzně SPAS a když jsme se konečně v deset sesedli v kempové hospodě ke společnému stolu, bylo nás třicet a bujarý večírek mohl začít. Ještě v jednu jsme na přání obsluhy mohutně pěli Zítra ráno v pět, zatímco zítra jsme na přání obsluhy museli držet hubu a krok už v jedenáct.
Ale mezitím nás Rutyšuty Utah, Colorado, Arizona, Nové Mexiko očekával výlet do Colorada. Nejdříve jsme si užili drsné stoupání do obce s nejdelším názvem Tis (alespoň, jak tvrdila cykločundrující Dvanáctka) a pak sjezd. Není sjezd jako sjezd, některé ženy místo do Chyše uhly zpět do Utahu s civilním názvem Lubenec. Nevadí, nevadí naše dámy si s kufrem snadno poradí. Téměř bez odporu přesvědčily majitele auta s vlekem, aby čtyři kola i je naložil a dovezl zpátky nahoru na sjezdovku. Stejně postižená Alla si silou vůle vykouzlila rovnou celý vlak. Zámecký pivovar v Chyši jsme si prohlédli jen z fronty na oběd a zámek, ve kterém Karel Čapek vychovával hraběcího fracka Lažanského, jen zvenku. Jednou jsi dole, jednou nahoře, my jsme to stihli za odpoledne dvakrát, dvakrát dole u Střely a dvakrát nahoře v Rabštejně a na Novém Dvoře. Přesto jsme Jirkovi jako vrchnímu veliteli generálního štábu neodporovali, když nám jako další bojovou akci určil najít viklan v zabalvanovaném lese a někteří se dokonce uvolili hledat i neexistující Krtské bludiště. Večer nás vyhodili z hospody kvůli decibelům předčasně, tak došlo k o nic méně hlučnějšímu mejdanu před chatkou. Ráno jsme využili poslední z map a vyrazili dolů na jih. Beneš byl stejně divnej patron, ale už se ani nedivím, když ve svém rodném městě má 6. července místo hospody otevřenou jen keramiku. A tak se stalo, že poprvé v dějinách tohoto cykločundru došlo na frakce. A která frakce na dělení vydělala? Ženy sice se hrníčky, ale bez oběda vyrazily nazpět a hlavně do deště, my za výborným obědem k Prusíkům do Kralovic. Když začalo lejt, našli jsme mezi hosty restaurace podle konzumace hravě jediného abstinenta, a ten ochotně namačkal pět řidičů (pravda jednoho jen jako zavazadlo neboť bez klíčků) do svého bouráku a odvezl je k autům do Jesenice. Kola už jsme nakladáli po dešti, suší, po tříhodinové konzumace my neřidičky veselé, zatímco zkracující frakce dojela mokrá jak slepice. Proto poslouchej svého velitele a nikdy nezkracuj krátkou nedělní trasu! Zuzana

Musím připsat, že jsem vyšlápla kopec v Kožlanech s velkou nechutí, protože se mi nechtělo hltat další kilometry v honbě za obědovou hospodou. Po telefonátu dam od keramiky jsem se otočila. Jely jsme pěknou cestou a u Smrku se schovaly před bouřkou do dřevěné zastávky. Bouřka přešla rychle a my vyrazily. Ovšem déšť stále houstnul. V tom dešti jsme všechny zvítězily nad táhlým kopcem k Hubertu a do kempu v Jesenici už to byla brnkačka. Takže zatímco ostatní hrdě nakláněly půllitry, my čtyři jako jediné zdolaly témř celou naplánovanou trasu. Škoda, že kvůli dešti čundr neskončil, ale rozpadl se. Jana. Fotoalbum »

12. Cykločundr » Netolice, ATC Podroužek » 7. 10. 8. 2008

Tento rok se cykločundr přesunul v čase a scvrkl se pro většinu pouze na víkend, den dovolené bylo ochotno obětovat jen deset upracovaných Čtrnáctkařů. Po radostných deseti pivech na uvítanou ztratil desátý černoušek brýle, peníze a doklady (naštěstí vše jen do vystřízlivění), a když se jala prohledávat cizí nosy a kapsy i jeho věrná asistentka, zbylo nás na stěžejní výlet rázem jen osm malých černoušků. Ale ti už se bez mapy a kormidla přisáli ke svijanskému vlčákovi jako klíšťata a drželi nejen krok, ale v kopcích (a některých i naprosto kufrovacích) kupodivu i hubu. Odměnou jim byla rodná chaloupka Mistra Jana, nejlepší holky od Vlachova Březí, Bavorov tak blízko od Vodňan, že to snad ani nestojí za písničku a hlavně nádherný výhled zezdola Helfenburku na kozy a z Helfenburku zeshora na okolní krajinu. V pátek se do trnáctkových služeb okamžitě přihlásil reemigrant z USA, táborská frakce, naši architekti, kteří si s ohledem na Jágrův malíček nepřibalili nástroj a učitelky, které zřejmě i o prázdninách musejí uklízet sborovnu (a podle stavu LeHni nepochybně přitom tajně popíjet).
V sobotu se ukázalo, že všechny cesty na oběd vedou stejně do Vodňan, zatímco z Vodňan do Malovic vede spousta cest, některých bohužel poněkud chybných. Průběh oslav se podobal loňským, ale ani zdvojnásobení munice a oprávněná obava, zda dokážeme ještě nasednout na kolo, nám nezabránila ve vystřílení všeho, co vlastnilo brutální špunt. Při takové krásné hudbě a v takové krásné společnosti nám zcela uniklo, že zatímco my jsme pojídali vynikající špízy, Alla si u vody klidně žrala jahody (web str. 7 Alla zcela nahoře i dole). Varovný slogan "opilý cyklista - pirát silnic" při pohledu na nás cestou zpátky beru, ale že Sonja neučinila ze svých obětavých opravářů vrahy, když jim podstrčila ke znovunasazení právě propíchlou duši, je mi záhadou. Zatímco s Roulinem jsme se vrátili o měsíc dozadu do 7.července, večer v hospodě na Podroužku jsme proti toku času doputovali až do Máje. Jarmila bez Viléma, ale zato s námi, zcela uondanými čilým společenským životem, přivítala griotkou úplně čerstvého Hynka.
V neděli jsme si zopakovali selské baroko » (komu nestačí naše fota, proberte se houštím štítů i zajímavostí). Podle množství kováren v každé z malebných vesnic soudím, že se tudy musela potulovat celá stáda koní a zřejmě i hřebů, neboť jako obvykle i v neděli vylosovaní jedinci spravovali Sonjino píchlé kolo. Tak více slunce v duši než hřebů a za rok nashledanou v tradičním termínu na netradičním místě! Fotoalbum »

11. Cykločundr » Netolice, ATC Podroužek » 4. – 8. 7. 2007

Už nejsme schopni spočítat na kolikátém cykločundru jsme letos byli, jedno víme zatím jistě - byl to první cykločundr jinde. Základní tábor jsme totiž rozbili na Podroužku u Netolic, konkrétně v kempovní hospodě u stolu pod vlajkami pruhů a hvězd. Čtyři dny jsme kroužili krajem blat, rybníků, barokních statků, kostelů, kapliček, božích muk a Temelína. Ve čtvrtek jsme dokonce po celodenní dřině na kole a v restauracích dojeli na Kratochvíli na střídavé Hrátky s čertem a deštěm, kdy hlavní roli si občas místo ochotníků uzurpoval uječený páv.
Na magické datum 7.7. 007 jsme zažili dvě svatby a jedny narozeniny. Na dvoře v Malovicích zaznělo sedm poctivejch ran a nepočítaně Chlapi sobě. Zatímco ve čtvrtek jsme se od pantáty mlynáře ve čtyřech podlažích dozvěděli všechny taje mletí mouky nahrubo a v pátek se na tvrzi Vysoký hrádek naučili štěpit jádro a kondenzovat, v sobotu nám ani jeden ze třech etnických Papežů neprozradil tajemství výroby jejich piva. Nicméně jsme na vlastní oči spatřili lavinový efekt a mohli na patře poválet doušek lahodného moku HU. Všem bodům navzdory dojela rozvíjející se poupátka zpět do tábora bez úhony, a tak jedinou obětí naší nezřízené konzumace se stal věčný obdivovatel silných čtrnáctkových osobností. Divoké rituální tance s Němci jsme totiž až do noci prováděly na ležícím Leošovi.
Vrchní ydeolog bez omluvy nedorazil, jen ve Zbudově vyryl jméno svý na zdi (viz obr. 53 ze 149 na našem webu). Nádherných barokních statků, statečků jsme spatřili a vyfotografovali v každé zapadlé vísce spoustu, ale když zběžně prolistujete www.selskebaroko.cz, zjistíte, že jsme jich spoustu také ještě neviděli. Takže pokud nás příští rok opět přivítají vlajky pruhů a hvězd, budeme moci nad tou krásou spatřenou i dosud nespatřenou znovu žasnout. Fotoalbum »

10. Cykločundr » Třeboňsko » 4. – 9. 7. 2006

Motto: I ta nejžhavější náruč jednou zchladne, i to nejvěrnější srdce jednou zradí, nejsladší vzpomínka jednou zhořkne a nezbude nic, jen věčně neukojená touha a žal. Nevěřte lidem, zklame vás každý. Stulte se v náruč přírody a nechtějte nic od člověka. [Ema Destinová]
Zas jeden cykločundr (jehož pořadí si nepamatuje už ani slovutný ydeolog a statistik JKV) je ten tam. Začali jsme se scházet v úterý u chatiček, ale nakonec jsme se všichni sešli ve středu na zámku. Pan Doubrava ze Stráže si totiž jako celoživotní koníček vybral opravu zámku a jeho tajných chodeb, a tak nám umožnil, abychom si po návštěvě věštírny mohli připít s Emou a jejím likérem na naše zdraví.
Celý zástup zručných českých inženýrů se vystřídal na zámku od chatičky, až nakonec přišel, otočil klíčem a zvítězil filosof (pokud ne s pěti tedy určitě s dvěma p). Spousta tradičních míst a přístavů zůstala, ale objevili jsme nové hospody, nové rybníčky a objevila se i nová nejmladší účastnice, na níž jsme se opět utvrdili, že pít vodu na cykločundru (body nebody) vysloveně škodí zdraví. V Jemčině k objevení občerstvovacího ráje stačilo projít stodolou, v Lásenici zamířit pod nové slunečníky a v Žíteči pouze konečně po letech zastavit.
Vyplňování sudoku (navíc jištěné gumou!!) má pro zábavu nulový význam, zatímco časově vhodně zvolený mezikus prodlouží společenský život o celé hodiny - viz terasa ve Františkově, odkud jsme po několika posledních objednávkách prostě vůbec neodešli. Kromě Lutové (kde se asi dvacetiletá posila David ptal, jestli známe i Goliáše) jsme na všech pět večerů měli pouze naše kytarové dříče JaVora a Koppa. Slibovaná posila totiž zajistila v Mníšku pouze guláš (díky), ale už ne svoji účast (fuuuj).
V sobotu jsme za odpoledne ujeli víc než SPAS za celý den. A protože si dokážeme zajistit nocleh, kamkoliv se strefíme prstem do mapy, dojedeme do míst, o kterých se SPASu, jemuž čouhá sláma z bot, ani nezdá. Takže jsme navštívili nejen recepci a masážní salón v Rapšachu, ale i Nové Hrady, vesnické muzeum v Kojákovicích i místní hospodu, kde si i po šesti letech pamatovali legendární hody granátem uskutečněné na sále Jirkou Navrátilem. Fotoalbum »

9. Cykločundr » Třeboňsko » 1. – 4. 7. 2005

Tradiční skutečnosti, jako že jsme začali u Skalníků, že jsme byli v Konibaru, že si SPAS si vždy telefonicky zjistil, kde jsme, aby odjel někam úplně jinam, nebudu víckrát opakovat. Ale co bylo nové? Netradičně byla zavřená hospoda u Skalníků, tak jsme museli na Stráž už v pátek večer. O to víc jsme si po návratu vychutnali mejdan na Čtrnáctce. Netradičně jsme honili v Sedle v sedle zloděje kol, pochutnali si na grilované makrele v Libořezích, už víme, že v Medenicích nemají B1, zato výborné C14 i C22, ve Františkově úžasnou novou terasu a objevili jsme skokana roku - Ivču. Stáňa krátce vyvenčila stan, Jirka mobil, Sonja kolo a Alla dar od vděčného pacienta. JaVor, Petr Kopp a Jánský hráli u Skalníků (do soboty hospodu zrekonstruovali) i v Lutové, ale největší koncert Live for Mníšek proběhl až na závěr. To se přidal i Roulin v tričku Evropské unie - ve čtrnácti čtrnácticípých hvězdičkách se na nás usmíval rozcapený symbol oblíbený nejen na Čtrnáctce. Celovečerní, noční a celodenní koncert byl přerušován jen Hrátkami s čertem a kapkami deště, které nakonec způsobily, že jsme zbaběle prchli na vodu do Vyššího Brodu, do Prahy a Kolína.
Zatímco SPAS neodolal, netradičně vydržel úplně nejdéle a popáté zneužil stodolu v Mníšku (údajně ke spánku). Fotoalbum »

234. expedice SPASu 1. - 6.7.2005 - Fotoalbum » 

8. Cykločundr [35. letní čundr] » Třeboňsko » 2. – 6. 7. 2004

Úterní Bělka byla nahražena 21 hospodami na cykločundru
Po víkendu u Brádků vypadal cykločundr spíš jako sraz větší rodiny, celkově se prostřídalo 22 lidí, ale nikdy se nás v hospodě nesešlo víc než osmnáct neboli dvacet bez dvou. I tak na nás budou někde dlouho vzpomínat. Třeba trojitá návštěva na terase ve Stráži, kde nás obsluhoval usměvavý Baroš, nebo u Skalníků, kde Ivan s Petrem a JaVorem docílili, že uřvaná mládež (180 decibelů) začala tančit kluci s klukama a holky s holkama, obědvající hosté v posádkové restauraci Medenice zase určitě nezapomenou na ideatorního bulimika, jak hlasitě polemizoval s doktorkami, kterým koncem se paví péro kam strká. My zase nezapomeneme na unesenou nevěstu v Hamru, na Hanku, která boj s alkoholem vzala z opačného konce a začala sérii rund griotek, která ovšem skončila vyčerpáním zásob nikoliv nás, na pana a paní hostinskou v Mníšku, kteří nám uvařili guláš v nevařící hospodě a ráno otevřeli zavřenou hospodu, na pana Václava, který zlikvidoval zakoupený vlnitý plech dlouhý půl kilometru, abychom se mohli kochat parádním zámkem a restaurací, kde jsme se na závěr dokonce dočkali i obsluhy nahoře bez.
A Leoš, Rosťa, Karel, Zdeněk a Jirka Jindra už snad nezapomenou, že každoroční Vávrovo motto "Každá Ydeologie je dokonalá teprve svým Revizionismem" opravdu platí a nejeli na sever, když my už jeli dávno na jih. Ostatně poprvé nám letos JKV písemně nabídl dvě trasy A a B, které, jak už to bývá v demokratickém centralismu, byly totožné. Fotoalbum »

7. Cykločundr » Třeboňsko » 4. – 7. 7. 2003

Vávrovo motto letošního cykločundru "Každá Ydeologie je dokonalá teprve svým Revizionismem" dokonale sedlo. Pečlivě naplánovanou a namalovanou trasu jsme částečně (1,5 km z Nové Vsi na odbočku do lesa) projeli až v pondělí, a navíc autem cestou do Prahy. Jinak bylo všechno jinak, ale zase skvěle. V sobotu jsme v lesích střídavě telefonovali s Bártovými, kteří si motto nepřečetli a stíhali nás dvacet kiláků před námi a s Allou, která se odpočatá z Kréty ztrácela pravidelně kdesi vzadu.
Ale hlavně byl letošní cykločundr ve znamení silných kulturních zážitků. Oslavili jsme a zavzpomínali na 20. výročí svatby Káti a JKV na Lhotce. Na Kovárně v Mrákotíně, kde jsme se vždycky jen bohapustě přežrali, na nás tentokrát čekal ofrakovaný jazzband, který zopakoval dopolední repertoár Pařízka, Ivana Hořejšího a Koppa pouze v bohatším nástrojovém obsazení. Večerní koncert Vlasty Průchové většina z nás musela oželet, protože ve Lhotce na dvoře hrál divadelní spolek Prkno aktovky Camiho (Kleštěnce měli pouze v kapse). A v neděli došlo i na obnovenou nedělní chvilku poezie, kdy jsme nad pramenem Mordyje vyslechli procítěný přednes Krakonošovy mošničky v podání zasloužilých umělkyň Jarmily a Lorety.
Ke drobným kulturním zážitkům patřilo rozhodně i toto: poražený sloupek (nebyli to tentokrát pražáci, ale Pauk), pravidelná dopolední matiné, vítání slunce, které spíš připomínalo natahování na skřipec, Stánino zasponzorování Poupátek, třešňo - hrachové orgie a nedělní medovinová tečka Na kovárně. V pondělí neodbytní hosté dojeli okolo Magorova letního sídla ke kostce cukru do Dačic a pak už také opustili pohodinné zápraží.

6. Cykločundr » Třeboňsko » 3. – 7. 7. 2002

Motto:
Ptáte-li se,
nastala-li u mě změna
proti loňsku?
Hovno změna!
Zase jedu s Vávrou
po Třeboňsku.
R. M. V.

Ale není to tak úplně pravda, na začátku cykločundru jsme kroužili okolo Vávrovy Lhotky. Mělo to dvě úžasné přednosti: za prvé hvězdičkový hotel v zádech a verandu se střechou nad sebou a za druhé zjištění, že dokážeme jezdit i v kopcích (takže změna nastat může!).
Vyrovnali jsme početní rekord (43 účastníků), ale tentokrát jsme byli všichni!! v sedle. Naše zavazadla vozili obětavě Ivana Černohorká s Radkem Škrabálkem (ať už všichni po letech vědí, jak se jmenují celým jménem) a basu Pařízek. Nápad otočit trasu se ukázal geniální, všechno nám připadalo nové, jen přístavy a hospody zůstávaly, někdy bohužel společně s obsluhou. Takže v Lutové jsme museli najmout sílu z vlastních řad (další puntík pro Ivana Č.), která vlastní činorodostí donutila kuchařku udělat objednané večeře pro všechny z nás. Kdo si uvědomil, že pouhých 24 hodin předtím nás Hpap chválila zato, že jsme se nacpali v Mrákotíne k prasknutí? Karel Icha, aby si zajezdil, opustil v sobotu SPAS, nastal totiž historický zlom, ujeli jsme více kilometrů než jejich polykači zez Plzně a od Krumlova.
Naopak protialkoholní přednášky dopadly stejně jako na všech podobných akcích, Hpap iniciativně zakoupila několik lahví šampusu a svou oslavou nás donutila ještě nějaké přidat. Heslo Zachlastáme bylo nahraženo poněkud feministicky zabarveným Krávy jdou pít. To jsme se při 14 x 14 griotkách navstávaly.

5. Cykločundr » Třeboňsko, Soběslavská blata » 4. – 8. 7. 2001

Už nás bylo na kolech tolik, že to před hospodami, které jsme navštiíili, vypadalo jako v Pekingu. Plzeňáci stále nepochopili, že cykločundr nemá se sportem nic společného, ale alespoň nám letos přepustili Ichu s Leošem. Pískovny, hospody, povedené zkratky lesem s komáry, rychlé špunty (nově vystřelované proti plechové střeše), tatův čaj, Český rybník jako loni, letos přibyly Vávrovy rodné statky a chudobince i s výkladem, akvabely a bílá velryba. Loňský násilný brod řeky nahrazen adrenalinovým přenášením kol (která už neuneseme) přes rychlíkovou trať. Pauk, Jánský a Toníček se zabývali sexem (podezřívám, že výhradně slovně) i nad krupicovou kaší. Rosťa byl po 14 pivech OK, a nebýt Hančiny protialkoholní přednášky neujel by před rychlými špunty, ale my bychom pak přišli o mnemotechnickou básničku (slibil, že ji pošle, prosim o diakritiku kvůli poslednímu verši), která jemu i nám měla napříště zabránit placení piva za zapomenuté propriety. Ivčovi nepomohla. Vracel se 15 km do tři kilometry vzdalené hospody pro helmu, kterou měl celou dobu na nosiči. Navíc je třeba do básničky zapracovat sloku, že klíčky se do dobře zamknutého doprovodného vozidla nezabouchávají.
Poslední večer v Mníšku zářily spojené kapely Mily Fuxy, Roulina a Čtrnáctky a Hanka pokoutně sháněla šampaňské a griotku od svých potomku na zdařilou oslavu narozenin. Kdo neví, že Ivan H. je KSČ – konečně skvělý číšník z Mažic, zřejmě nebyl s námi na kolech a v hospodách, kde když si člověk trochu PPK (pískne pod klobouk) po BSP, tak už ho napadají jen samé bezvadné zkratky. Škoda, mohl být jubilejnim 50. účastníkem letošního cykločundru, neboť nás opravdu bylo 49, o psech a Olině nemluvě. Zuzana

Zdravím staroslavnou Trasu 14. Telemobilofonně jsem se dotázal, jak jste přežili sobotní bouři na Třeboňsku a dozvěděl jsem se, že dobře. Mí SPASníci taky dobře (v autě) a tak já holt byl jedinej blb, kterej to podcenil. Když jsem dojel do Borovan, zdálo se, že to spadne, tak jsem zalezl do hospody ale ono nic. Tak jsem si řekl, že zkusím popojet do další vsi a ještě do další... 
  Takže to muselo dopadnout tak, jak to dopadlo. Chytlo mě to uprostřed polí a než jsem dojel do Ločenice, byl jsem turch. Moje poncho bylo v tom vichru na dvě věci... 
  No, ale přežil jsem to bez následků a byl to docela zážitek. Cestou jsem nejprve oschnul (až na boty), ale do Krumlova jsem dojel zase mokrej, tentokrát už od vlastního potu. Hanku P. zvanou K. může potěšit, že jsem kvůli tý pitomý bouřce vypil cestou o dvě piva míň, než jsem měl původně v plánu a tak jí navrhuji, aby začala uvažovat o využití počasí coby terapeutického prostředku s lehce protialkoholními účinky. Jinak Vám ale hlavně píši kvůli tomu Vámi ždanému mnemo verši na kolo. (Mimochodem, doneslo se už ke mě, že navzdory jeho existenci Ifča taky hledal přilbu. Inu je nutno si ho opakovat celý a asi je třeba, aby si ho člověk říkal se stejnou samozřejmostí, jako klade prdel na sedlo!) Takže zde je: 
Dřív, než vsedneš na kolo,
podívej se okolo.
Máš-li svoje saky-paky,
rukavice, přilbu taky.
Máš kompjůtr v držáku?
A peněžeku? Čuráku!!!
  PS. Toť verze, kterou jsem si ušil na své poměry a byl jsem připomínkován, abych tam dodělal to, či ono. Ale to už si může každej dodělat jak chce, např. ...mobila a batoh taky... a pod. Pro dámskou verzi se mi nepodařilo pro závěr vymyslet nic jinýho, než slovo pro příslušný orgán našich žen a dívek, ač se to nerýmuje. Ale protože nejsem sprostej, tak ho cudně neuvádím! Rosťa

4. Cykločundr » Třeboňsko, Novohradsko » 5. – 9. 7. 2000

Ještě plná dojmů a zbytkového alkoholu se pokusím o krátkou rekapitulaci 4. letního cykločundru. Počet účastníků neustále roste, v roce 97 nás začínalo 11, vloni už bylo cca 25 účastníků a letos jedno doprovodné vozidlo s tříčlennou osádkou stihalo 38 cyklistů, kteří postupně přijížděli a odjížděli, jeden účastník (Karel Icha) byl dokonce násilně odvlečen. Vzdor tomu, že by se na letní cykločundr hodil spíše název přerušované pití, ujel hlavní peloton 214 kilometrů, překonal jeden brod (Vávrovi dokonce dva), oslavil jedny kulaté a jedny dámské narozeniny, natočil 10 reportáží, vystřílel 16 šampaňských a snědl tuny tlačenky (nic jiného v tomto kraji zřejmě neznají). 41 účastníků bylo pokryto 25 mobily, ale jediný mobil se signálem, nevybitý, zapnutý, vytasený po zazvonění včas z kapsy, ve které se skutečně nacházel a v posledních dnech obsluhovaný zásadně za jízdy, vlastnila nečekaná mobilová královna Hanka Papežová. Obavy z toho, jak se v tomto počtu vejdeme do hospod a na silnici, se ukázaly liché. Sály na oslavy či na spaní dokážeme zajistit na počkání a osamělé čtyř až šestičlenné hloučky cyklistů jen nevěřícně (a obdivně) zíraly, kolik se nás udrží v sedle a pohromadě. P.S. A příště už jubilantům nebudeme objednávat žádné nahé ženy, s ručními granáty si pohrajou daleko více.

3. Cykločundr » Třeboňsko, Novohradsko » 2. – 6. 7. 1999

2. Cykločundr » Třeboňsko » 3. – 7. 7. 1998

1. Cykločundr »  Novobystřicko, Slavonicko » 3. – 6. 7. 1997