Křivoklát aprílový » 30. 3. – 1. 4. 2001

První dojem při opožděném příchodu na pražské nádraží – Křivoklát zmutoval na setkání pejskařů se čtrnáctkou. Ve vagónu sice objevena ještě dvojice bývalých dorastenců, ale přesto účast nijak valná. V chýnovské hospodě je ale naštěstí vše jinak – moravská frakce, která poslední dobou na Křivokláty oklikou řečeno poněkud srala, je zastoupena v neobvykle hojném počtu, s Mámou a její kytarou ve špičkové formě. A Miloš svým nenapodobitelným stylem všechny a hlavně sebe připravuje na narozeniny, které mají o půlnoci vypuknout. Ale někdy těžko na cvičišti a už nijak na bojišti, takže je za pět minut dvanáct-což stvrzuje i aktuálně hraná píseň –a oslavenec přestává komunikovat,hroutí se na stůl a odmítá se probudit i při šampaňské střelbě u svého ucha. Nezbylo než vzít za vděk náhradní předoslavou, motivovanou obavou některých přítomných, že bych se listopadu nemusel dožít. Noční společnost se posléze na ubikaci raslezla jak švábi v mlze.
Ranní odchod kupodivu bez zaseknutí se, společnost zřejmě silně zděšena pohledem na mapu, která nám uchystala rychlé vystřízlivění v podobě skoro 30tikilometrové trasy. Hospody jsou ale všude zavřeny, takže nic neruší plynulost trasy, i vozidla připojujících se sobotních opozdilců jsou zatím plněna jen zavazadly. Když ale nefunguje hospoda ani v Choustníku, je nutno obsadit alespoň pekařství, naštěstí hospodu úspěšně suplující. Poté výstup na hrad, kde oheň založen a vyživován několika pytli dřívek z polárek – trrrempi by z toho asi zešíleli, ale děckám se to líbí. Po opečených buřtech ale mnozí zlenivěli a doprovodná vozidla se začínají plnit prvními dezertéry, kteří tak přicházejí o mistrovský navigační výkon z hradu do velmi jemné hospody v Předboři. Bahenní přestávka zvýšila počty utlumených, ale tvrdé jádro vydrželo a naopak osvěženo pokračovalo zvýšenou rychlostí cestou a posléze spíše necestou, kde se Gold nejdříve neúspěšně pokoušel o smrt krásných srnců, aby nakonec velmi úspěšně potkal ryby – kupodivu na poli – k nemalé radosti svého pána,kterému takto zařídil společný večer pod sprchou.
Červená Lhota dosažena prakticky za světla, s čímž asi málokdo počítal. Opravdu heroický výkon, již dlouho v Turasu nevídaný, který nesnižuje ani nečekaně pěkné počasí. Tak je to třeba kapku oslavit v hospodě naproti zámku, kterou projektoval architekt s obzvláštní slabostí pro množství schodů na těch nejméně vhodných místech. Miloš tentokráte ve zcela jiném světle než včera a rundami skutečně nešetří.Výborná hudba, tentokráte pod budějovickou taktovkou, přišel čas i na Děvčata z pohraničí a různé ty Zuzany. Při odchodu obtížný sestup po točitém schodišti, což v některých vyvolává asociace na mutěnsků silnicu, u jiných na zašlý hit Po schodoch, což ve společnosti probouzí podivnou nostalgii po slovenské pop music, kterou je silně poznamenána následující produkce na ubikaci ukončená až opakovanými nezdary při nasvícení koncertu.
Nedělní přesun k vlaku zahájen šokující Kučerasovou autodezercí, inu každý má nárok na svého Apríla. Honza Papík nás cestou zavedl do pěkné hospody v Samosolech, která se ale stala osudná majiteli Golda, který zřejmě za dlouhá léta abstinence ztratil vrozený cit pro pohyb v restaurantu a byv psem zavlečen k pípě natrhl se o ní. Rozlíceně opustil interiér a o jeho dalším osudu není zatím zpráv, ale vzhledem ke známým Goldovým choutkám doporučoval bych pátrat v blízkosti přímo výstavního hnojiště, které jsme při další cestě míjeli. A jako by toho sportu nebylo za celý weekend dost, přesun k nádraží nakonec vyvrcholil přezpražcovým během v plné polní za účelem dostižení vlaku, jehož odjezd byl poněkud podceněn díky mému mistrovskému odečítání jízdních řádů.

Nikotin