Martinský Husarsch 11. 11. 2006

Deset let uplynulo jako voda z Bahna do Lou,že, další půlkulatiny jsou tu a Martinský husarsch verbuje na cvičení. Termín 11.11. je navýsost příznivý, neb je stanoven též coby Den válečných veteránů, což přesně odpovídá současnému stavu Turasovy C. a K. infanterie.
V rozkazem určený čas se shromažďuje pražský i moravský voj na nádraží, bohužel každý na jiném. Ač v rozkazu je jasně černě na zeleném psáno o nádraží Střed, Morava dorazila na své oblíbené Franze Josefa. A tak je jim stíhati důstojnický zug vozbou, s několika nezdařenými pokusy o navagónování v Dejvicích, Rakovníku, Jesenici, až konečně úspěšně v Blatnu. Tímto okamžikem dosaženo počtu 12 kusů, což je uspokojivé k ovládnutí jak vlaku, zpočátku dosti etnicky různorodého, tak nádražní hospody ve Žluticích. Objednávka krmě ovšem probíhá takovým způsobem, který plně potvrzuje skutečnost, že u válečných veteránů kráčejí ubývající schopností fyzické ruku v ruce s adekvátním stavem mentálním, což je ale zcela v pořádku, neboť již staří Řekové tento jev pozitivně hodnotili a nazvali jej kalokagathia. S přibývajícími sklenicemi se ovšem vše lepší, každý dává k dobru své náhle naprosto nezkalené válečné vzpomínky opepřené důstojnickou latinou a každému už je naprosto jasné, že stáří má opět zelenou.
Důsledkem toho je ovšem bohužel fakt, že po opuštění restaurantu nemá červenou, která by měla důstojnictvo dle rozkazu dovésti na kótu Vladarsch. Zpočátku to tedy vypadá, že cílem bude spíše druhá slabika názvu cílové destinace. Naštěstí po několikerém obejití městečka je objeveno náměstí a na něm východiště značek, takže nyní už je protivníkem jen ostré stoupání. Kolem druhé ranní hodiny konečně Vladarsche dobyto, přes počáteční potíže i oheň rozdělán, zásoby odšpuntovány a někdy kolem čtvrté konečně zalehnuto.
Místo Martina ráno na koni přijíždějí jakési místní dryády a zasévají do ještě poklimbávajících důstojnických duší jistý nepokoj pokřikem, že jim hoří bunda – možná ovšem se chtěly světu sdělit svůj poněkud delikátnější problém. Důstojnictvo je díky tomu probuzeno a ač tajemné jezdkyně zmizely stejně rychle jako se objevily, do schlafsacků se již nikdonevrací. Vždyť starý dobrý týl je už na cestě. Momentálně maskován za skupinku učitelek na výletě snaží se plnit mobilně zadané rozkazy a zabezpečit náhradní důstojnickou čepici. Ve vlaku se to ještě nedaří, neb vytipovaná kořist měla svého majitele, ale při výstupu na Vladarsch je vše splněno. A tak dochází k šťastnému shledání, korunovanému týlním metáním nablejskaných granátovitých válcovitých koulí na oslavence. Nastává polední štábní hodování, které nezkalí ani nastávající déšť, signalizující, že je čas vyrazit na pochod.
Trasa vede opuštěnou, bohem i hospodami zapomenutou krajinou, které dominuje stolový Vladarsch. Po sestupu do kaňonu Střely malá zastávka, většina kumpanie se válí pod jehličnany, menšina rozdělá oheň. Ale času není nazbyt, přikrádá se soumrak, pochmurným údolím Střely pokračujeme dál k působivému panoramatu Rabštejna, nejmenšího města Evropy, též bez hospody. Následuje prudký sestup městečkem k řece a dlouhý výstup na druhé straně. Před šestou konečně dobýváme naše ložumenty.
Večerní oslava se nese ve svěžím tempu již od začátku: Pivo, víno, Martinské husičky, pivo,dobrá káva,zákusek, sekt, pivo, Harry, píseň na počest oslavence, obdobně laděný projev, předání darů, předání zdravice od Brňader, pivo, Harry, dodatečné přijetí zapomenutého nováčka Háby, dávno považovaného za starého kusa, kolky, pivo, Harry, Kopp, Velvary, Děvčata z pohraničí, pivo,Polský město, pivo, schlaftrunk, Káča....
Ranní činnost je překvapeně rychlá, skoro až moc. Na nádraží rozpad na frakci pražskou a dejvicko-hostivickou. Pro tu pražskou byl zřejmě na počest oslavence připojen poslední kuřácký vagón v Evropské unii.

plk. Nikotin…