STRUČNÁ HISTORIE TAKu - ZALOŽENÍ TRASY 14
CO JE STEZKA WHAT IS STEZKA (PATH)
  1. Odpověď na volání dálek
  2. Naděje, láska a víra
  3. Marast těla a povznesení ducha
  4. Radost ze slunce i deště
  5. Společenská událost
  6. Nápor na ledviny a hlasivky
  7. Výron čehokoliv
  8. Lék proti pesimismu
  9. Návrat do hlubin študákovy duše
10. Spacák, pohorky a kytara
11. Splasklá portmonka
12. Zdroj kamarádů
13. Krásně servírovaná dřina
14. STEZKA se nedá popsat, ta se musí
      zažít!
  1. Answer to the call of the wild
  2. Hope, love and belief
  3. Physical exertion and spiritual uplifting
  4. Joy of the sun and rain
  5. Social event
  6. Stress for the kidneys and vocal cords
  7. Burst of anything
  8. Medicine against pessimism
  9. Return to the depths of student's soul
10. Sleeping bag, hiking boots and guitar
11. Drained purse
12. Source of friends
13. Beautifully served toil
14. STEZKA cannot be described in words,
     you must experience it!
Uvědomte si své mládí, dokud je máte!
Neplýtvejte zlatem svých dnů, neposlouchejte nudné,
ani neobětujte život hloupému, obyčejnému.
To jsou neduživé cíle, falešné ideály našeho věku.
ŽIJTE!
Žijte nádherný život, který je ve vás.
Nebojte se ničeho. Vaše mládí potrvá jen kratičko.
Tep radosti, který v nás tepe ve dvaceti letech, zleniví.
MLÁDÍ! MLÁDÍ!
Na světě není nic krásnějšího než mládí.
O.Wilde

TROCHU TAKOVÉ HISTORIE
  Začínají šedesátá léta, nastupují studenti ke studiu na Fakultě strojního inženýrství pražské "Techniky". Tají ledy studené války a právě někde tady lze najít kořeny toho, co bylo později nazváno "Uvolňováním napětí".
  V tomto dění se ocitají přespolní kluci na Hlávkově a Podolské koleji. Ze dne na den ve velkém městě, sami na vše od naplnění žaludku až po deset zkoušek prvního ročníku. Nasají atmosféru Semaforu, pivnice U Fleků, tančí, hrají fotbálek, mariáš. V hospodě na Sibiři nachází v dalším ročníku staré i nové přátele. Život už není jenom boj, ale hledání a vytváření radosti.
  Věci se dávají do pohybu na podzim 1962, kdy uzavřena československo-polská konvence o malém pohraničním styku a pár kamarádů odjíždí do neznáma na jubilejní "X. Ogólnopolski rajd studenski". Nádherná, do té doby nepoznaná, atmosféra nutí kluky k akcím i doma, ale iniciativa z vyšších ročníků končí jejich diplomkou. Na podzim 1963 je další rajd, už třetí za účasti našich studentů. Formuje se několik skupinek společně jezdících po horách. Pod hlavičkou ČSM (pro neznalce (Československý svaz mládeže) dosahují dobré pozice na fakultě a jsou zváni na kolegium děkana, Tonda Rosický jako zástupce ročníku, Vašek Kobylka místopředseda fakultního výboru a tak úzké kontakty na kolejní radu v Podolí. Porajdovou iniciativu zastřešuje Honza Novák. Ke schůzkám na podolské koleji, ke známým z rajdů přicházejí i další. Dohadují se zásady činnosti a formální uspořádání klubu. Je přijat název "Turistický Akademický Klub (podle polského vzoru Akademicki klub turystyczny - AKT). V roce 1964 Jsou FV ČSM strojní fakulty schváleny stanovy TAKu. První akce je hned na jaře 1964 v Krkonoších a zde Jeník vysloví slovo "STEZKA". To už je i něco peněz pro vklad do vlastního konta. První čtyři trasy začínají fungovat.

HLEDÁNÍ TVÁŘE
  První období působení TAKu je výrazně poznamenáno polským vzorem. Jsou velmi úzké a přátelské vztahy se studenty Wroclawské Polytehcniky. Čerpají se rady a zkušenosti od Francka Kawczyňského, Marka Wilczyňského či legendární dívčiny Jagody.
  Při zajišťování prvních stezek nejsou žádné problémy, jezdí dosud málo lidí. Noclehy se zajišťují osobně, korespondence a smlouvy se vyřizují na "bianco" formulářích fakultního výboru, vlak netřeba objednávat. Nejčastěji je využíván noční "Flamendr expres", legendární vlak odjíždějící kolem půlnoci z dnes už neexistujícího nadraží Praha-Těšnov.
  Problémem jsou odznaky. Vzhledem k malé sérii přijde výroba ve Znaku draho a tak se využívají fakultní dílny , tři půldny práce a nadšení každého z nás.
První Stezka bez počasí, největší hustota strojních inženýrů na čtvereční metr - 116 lidí a batohů v Krkonoších.
  Sláva první Stezky se rychle šíří a přináší ovoce. Půjčka kolejní rady se mění v dotaci, na Karlově náměstí visí vitrínka s propagačním materiálem TAKu, kolejní rada propůjčuje suterénní místnost na klubovnu a na schůzky přicházejí první Pražáci nekolejáci. Z první trasy se vyčleňuje pětka, ze čtyřky pak šestka.
  První DEZOB v roce 1968 se nazývá "Dezorientační běh večerní Prahou, později se vžívá překlad zkratky na "Dezorientační běh na Malou Stranu". 24.2.1970 schválena žádost o přestup pod ČTO (Český svaz turistů), takže TJ TAK název náš. Následuje první spolupráce s NOHYBEM (založen v r.1969) a titul "Vzorný kolektiv". 1972 první bál na Žofíně. Vznikají Pantakové základy a první PANTAKOVKY se uskutečňují v Soběslavi v roce 1973. S prvními dětičkami se objevila první kočárková rallye, taky 1973. První SPANILÁ JÍZDA v roce 1976 v Krkonoších a Jizerkách. Dvě trasy běžkaří proti sobě a také první soutěž TRASOVNÍCH KAPEL, každý rok s nějakým hostem (Míle, Chudinkové W. Ryvola. V zimě 1977 také první NORA (zimní víkend s noclehy venku na sněhu). Děti rostou a tak od roku 1978 existují Bystřičky (letní tábor dětí s rodiči), 1980 Ďáblík (letní tábor), dětské výlety a TOM vůbec (Turistický oddíl mládeže při TJ TAK, založen 1978).
  1979 se stává předsedou TAKu Tomáš Häckl a je první soutěž trasovních kapel. 1980 První LESNÍ HRY. Různé soutěže se každý rok mění, klasickými se stává Dr.Voštěp, Prometheova regata (efektní noční závod s hořícími pochodněmi) a noční štvanice. Od r. 1987 se každoročně pořádá VÝTÁNÍ LÉTA ve Vojanových sadech. Sejdou se kapely tras a dobrůdky, většinou i dobré počasí.

...Ta krásná akce, o níž jde řeč, se nazývá STEZKA - slovo, při jehož vyslovení mě již mnoho let přepadá ono příjemné vzrušení, které prožívají jen mladí pánové před první schůzkou.
Ing. J. Kozák

ČTRNÁCT, ČTRNÁCT, ČTRNÁCT...
  Trasa Čtrnáct, ač oficiálně vzniká před šumavskou stezkou v r. 1971, je ve skutečnosti o tři roky starší. Od T8 vzniklé pravděpodobně na podzim 1965 se před 9. Stezkou (1968) odděluje nová trasa - T13. Určité vnitrotrasové spory zapříčiňují odchod většiny členů včetně šéfa a vzniká Trasa Čtrnáct , kterážto trvá dodnes. Jádro T14 tvoří bývalí studenti elektro a strojní fakulty a také medicíny. Jmenujme zde některé "slavné a zasloužilé": Elsnicová, Bárta, plzeňští členové SPASu (Společnost přátel A. Sedláčka) - Chapadlo (Urban), Tarasuk, Melichar, Slavík Pracant a Icha, dělník kytary Karel Provázek, Jan Libiger starající se o duše trasovníků aj. V následujících letech přibývá hodně stavařů a architektů. Dnešní jádro trasy tvoří několik agilních Pražáků a lidí usadivších se v Praze po studiích. Trasovního života se ale účastní i velké skupiny "venkovanů" (Východočeši, Plzeňáci a něco by se našlo i v Budějicích, Ústí, Liberci, Pardubicích, Kolíně). Přibývají manželky a manželé. Lidé organizující trasovní život patří dnes k druhé (Jirka Kostrba, Zdeněk Větrovec, muzikanti Michl [jeho zásluhou vítězí trasovní kapela v r. 1983], Vrba, Papež) a třetí generaci (Vláďa Roith, Zuzana Vlachová, Jana Vorlová). Ovšem nemůže se nevzpomenout trasovní pamětník a "Ydeolog" Jan K. Vávra.
  Odchody z Prahy, životní partner, změna priorit v životních hodnotách prosely toto trasovní společenství, ale ti, kteří zůstávají, začínají od stezkovního života žádat víc a dělat pro něj víc. Parta lidí na Trase se stává pevnější. Ostatní akce, kterých je stále víc, způsobují, že se lidé poznávají daleko důvěrněji. Trasa přestává být jenom "účelovým" seskupením lidí pro toulky přírodou. Stává se stabilní partou s jistou licencí "druhým domovem" pro jádro svého členstva. Na Stezkách se sejde od šedesáti do sta dobrých přátel.
  Mimo všestezkovních akcí se pořádají pravidelně Malé Stezky, Letní hory, Otvírání studánek a výčepů, výpady k Baltu, letní Velké a posléze Malé Čundry, silná je vodácká frakce, zimní Nory pro silné jedince a společné Silvestry. Tradiční jsou čundry do Sedlčanska.
  V rámci T14 vzniká SPAČ (Spolek přátel anální čistoty). Jezdí se na řadu víkendových vandrů pěšky či běžky, okupují se chalupy spolusouputníků, kulturní vyžití v Praze je též víceméně společné. V roce 1982 se vyhrává soutěž trasovních kapel. V květnu 1979 vzniká TURAS, jehož srdcem je Jirka Kučera a začíná spolucestování a přechází noví kamarádi (Nikotin..). Schází se na pravidelných slezinách v dnes už legendární hospodě "Na Bělce". Pak se místa slezin mění, nejčastějšími slezinovišti jsou Žižkovské lokály.
  Po roce 1989 každý využívá nabyté svobody a vyráží do světa. Malá či větší skupinka z trasy soukromě, nebo s kamarády z jiných tras, objevuje krásy Francie, Anglie, Španělska, severských zemí, ostrovů Středozemního moře, Podkarpatské Ukrajiny, Albánie. Pár šťastlivců se vypravuje až za oceán do Ameriky.
  V roce 1996 Čtrnáctka navazuje na tradici TAKu a na svou malou podzimní Stezku vyráží do Polska.

Stezka? To se nedá popsat, to se musí zažít!

«« NAHORU    

© Čtrnáctka